Jakoby šlo o život, rozpoutala tento týden opozice ve sněmovně svůj obvyklý obstrukční maraton. Tentokrát údajně proto, aby uchránila zdejší obyvatelstvo před ztrátou víry ve férovost voleb, k čemuž by zřejmě automaticky došlo, pokud by ČR dovolila zahraničním Čechům, aby nemuseli cestovat světa kraj za plentu. Na českých ambasádách ale mohli poslat svůj hlas poštou. Jako bychom za posledních 33 let, kdy se v Česku konají svobodné volby, nebyly snad u nás doma svědky celé řady případů, kdy voliči sice chodili za plentu, ale do urny házeli za peníze předvyplněné volební lístky. Stačí si vzpomenout na očividné kupčení s hlasy v Bílině anebo v obcích, kde se před komunálními volbami náhle přihlašovali k trvalému pobytu desítky cizích voličů. Podezření, že se jedná o špičku ledovce, je bohužel na místě. A fakt, že se volební komise jednoho z okrsků v pražských Bohnicích před rokem při prezidentské volbě spletla a přičetla hlasy pro Petra Pavla omylem Andreji Babišovi. A že to pak už nešlo opravit, je už jen úsměvnou tečkou za báchorkou o ryzí čistotě voleb. Jak je vidět, falšovat, a to i nechtěně, se dá všechno. Za co tedy bojují Babiš a Okamura v čele svých věrných obstrukcemi v parlamentu doopravdy, zvlášť když zavedení korespondenční volby bylo jedním z bodů v Babišově minulém vládním programu. Důvodem evidentně je, že zahraniční Češi nevolili v posledních volbách podle jeho gusta. Polovinu všech odevzdaných hlasů dali Pirátům a starostům a třetinu koalici. Spolu. Hnutí ANO skončilo ve volbách zahraničních Čechů těsně pod pěti % a Okamurova SPD kdesi hluboko pod ním. Hlasujících Čechů bylo sice minimum, za plenty českých ambasád se jich dostavilo ani ne 14000. Jenže vítězná koalice spolu vyhrála nad hnutím ANO doslova o fous o 0,67 setin jednoho %. Počet zahraničních Čechů s českým pasem se odhaduje na čtvrt milionu. A to už by byl jiný kalibr. Faktem je, že politici v naprosté většině zemí v EU ze svých zahraničních občanů nebojí a korespondenční volbu jim dávno umožnili. V Německu ji dokonce umožnili všem, tedy i domácím voličům, a to už od roku 1957, a sice s odůvodněním, že každý oprávněný volič musí mít co nejjednodušší možnost volit. Tenkrát využilo tuto příležitost pět % voličů. Při posledních parlamentních volbách už volil v Německu dopisem skoro každý druhý. Nebezpečí zneužití tam posuzoval před 10 lety dokonce Ústavní soud a došel k názoru, že ačkoli se to samozřejmě může stát, převažuje zásada umožnit účast na volbách úplně všem.