Čtení makroekonomických prognóz nebývá zrovna zábavou na dlouhé zimní večery. Přesto by bylo chybou je ignorovat. A to i v případě, že se čtenář nezabývá sestavováním státního rozpočtu či není tvůrce měnové politiky. V posledních dnech zveřejnili své odhady toho, co se stane či nestane, Česká bankovní asociace, ČNB i ministerstvo financí. Všechny instituce se shodují v tom, že letos na tom ekonomika bude hůře, než byla očekávání, s nimiž jsme do tohoto roku vstupovali. Nicméně příští rok už zase bude dobře, inflace klesne, ekonomika se probudí a pokud vše půjde podle předpokladů, rok 2024 bude rokem, kdy se zaměstnanci polepší, protože jejich mzdy a platy začnou po letech s vysokou inflací konečně zase reálně růst. Jakkoliv se stručný výčet toho, co se stane, může zdát poněkud nudný, to, z čeho vychází, je naopak extrémně zajímavé, protože jak ukazuje například prognóza ministerstva financí, bez ohledu na to, co ČR a její vláda udělá či neudělá, některé věci ovlivní jen stěží. Paradoxem výhledu. A pak i to, kdo všechno může ekonomice pomoci. Pokud začneme tím nejdůležitějším, jsou to ceny energie. Za prvé Česko stejně jako zbytek Evropy bude čelit zimě, v níž se kromě války na Ukrajině odehrává ještě válka na Blízkém východě. Už loňská agrese Ruska a následné zpřetrhání obchodních vazeb vedlo loni na podzim k extrémním obavám z cen energie, ale i z toho, zda vůbec bude dostupná. Rady vzdělaných i kvalifikovaných lidí tehdy většinou zahrnovaly nákup dřeva a kamene, což má k hi-tech 21. století hodně daleko. Naštěstí nic takového nebylo zapotřebí. Letos se k bojkotu energetických surovin z Ruska přidává konflikt na Blízkém východě, který může znamenat, že dodávky z této oblasti nemusí být tak stoprocentní, jak se ještě donedávna zdálo. Předpověď ministerstva financí navíc upozorňuje, že problémy mohou být nejen s energetickými surovinami, ale obecně s dovozem zboží. A ač to někteří politici blouzní o soběstačnosti, Česko je sice exportní ekonomikou, nicméně většina zboží, která se tu vyrábí, potřebuje dovézt nejen suroviny a polotovary, ale také náhradní díly a často i výrobní stroje ze zahraničí. Stačí vzpomenout na problémy ve světovém obchodě v době pandemie, které byly jedním ze silných impulzů k růstu cen. Pokud by se něco takového opakovalo, předpokládaná nízká inflace by zůstala pouze na papíře. Nejistou sezonu při také čeká trh nemovitostí. Na jedné straně řada ekonomů tvrdí, že se propad cen zastavil a poptávka roste. Na stranu druhou s ohledem na koupěschopnost obyvatelstva jsou domy a byty stále extrémně nadhodnocené. Pokud začnou znovu zdražovat, dál se zhorší dostupnost bydlení, což znamená nejen vyšší nároky na rozpočet, ale hlavně a znovu růst inflace. Každá pohádka, respektive prognóza by ale měla obsahovat když už ne dobrý konec, tak alespoň kousek naděje. Tou první jsou vysoké úspory obyvatel, které nyní spíš přispívají ke zpomalení ekonomiky. Stručně řečeno, když lidé šetří a neutrácejí, ekonomice to nedělá dobře. Vysoké úspory ale mohou podpořit ekonomiku v budoucnosti, když lidé začnou tyto úspory rozpouštět a kde jinde, než v ekonomice, které tyto peníze dodají nový život. A pak je tady nečekaná pomoc, a to od uprchlíků z Ukrajiny. Jejich zapojení do pracovního trhu včetně plného využití jejich potenciálu pomůže nejen rozpočtu prostřednictvím odvodu daní a pojistného, ale ekonomice, protože oni nakupují, bydlí, spotřebují a pracují s válečnými konflikty plnícími stránky médií. Je velmi těžké hledat do budoucnosti pozitivně. Naděje tu ale je.