Politická anabáze zvaná vládní úsporný balíček se chýlí ke konci. Zda balíček přispěje k ozdravení státních financí, se teprve uvidí. Ale jedno víme jistě už teď. Několikaměsíční debata o tomto balíčku opět vyjevila zásadní slabiny české politiky. Debaty o podobě balíčku se účastnilo několik klíčových aktérů strany vládní koalice, ministerstva financí, vláda jako celek, NERV, opoziční strany, odbory, zaměstnavatelské svazy, obě komory parlamentu a prezident. Až na výjimky panovala mezi těmito aktéry shodne na tom, že je třeba snížit obří schodky státního rozpočtu. Každý měl ale jiný názor na to, jak toho dosáhnout. Věci komplikovala skutečnost, že vláda zvolila pro dosažení svého cíle dosti komplikovanou cestu, když se rozhodla, že deficit státního rozpočtu sníží s pomocí kombinace úspor včetně krácení či eliminaci některých státních dotací a změn v některých daních. Někteří experti upozorňovali, že se vláda v podstatě snaží snížit deficity přibližně o částku, o kterou státní kasa každoročně přichází poté, co na začátku roku 2021 tehdejší vládní hnutí ANO a opoziční občanští demokraté spolu s hnutím Svoboda a přímá demokracie zrušili zdanění tzv. superhrubé mzdy. A že tedy nejjednodušší cestou by byl návrat k systému zdanění před rokem 2021. Tehdejší vláda koneckonců slíbila prezidentu Zemanovi, že daňovou reformu přijímá jen na dva roky. Ke zvýšení daní vybízela i NERV, když předložila komplexní návrh na konsolidaci státních financí. Vláda reagovala nikoliv otevřenou debatou nad tímto návrhem tělesa sestávajícího z uznávaných ekonomických expertů, ale spíše ideologicky. Zvýšení celkové daňové zátěže by prý šlo oproti původním slibům vlády. Proč vláda doporučení vlastního poradního orgánu nevyužila, více jsme se nikdy nedozvěděli. Jako vysvětlení mělo stačit, že balík úsporných opatření je výsledkem složitých kompromisů mezi pěti vládními stranami. Další fází celého procesu přijímání balíčku bylo překřikování mezi vládním táborem a opozicí. Ta nikdy nebyla schopná jasně vysvětlit, jak by státní finance uzdravil. A ona. Slyšeli jsme, že je prý nutné lépe vybírat daně, vrátit zpět elektronickou evidenci tržeb nebo lépe využívat evropské fondy, což vše by vládě prý umožnilo, aby nemusela dělat některé škrty. Jak snížit deficit v příštích letech o stovky miliard, ale opoziční strany neporadili. Opozice, sestávající ze dvou nesystémových stran praktikovala v případě vládního úsporného balíčku to, co dělá od nástupu vlády v případě téměř všech důležitějších legislativních návrhů. Kategorické odmítání vykreslování vládních návrhů jako katastrofy, nakonec i obstrukcí ve sněmovně. Dialog mezi vládou a opozicí tak ani v případě úsporného balíčku nenastal souboj monologu bylo i to, co by za ideálních okolností měl být produktivní dialog mezi vládou a odbory. Ty se sice pokusili nabídnout i vlastní řešení pro konsolidaci státních financí, ale nebyly příliš efektivní ve vysvětlování svých alternativních návrhů. Převáželi hlasité protesty proti záměru vlády nezvyšovat platy státních zaměstnanců nebo omezit některé benefity. Bez schopnosti vysvětlit, co a proč vlastně odbory chtějí, skončilo několik demonstrací svolaných odborovými předáky vcelku logicky fiaskem. Jakoby odbory chtěly svoji bezradnost podtrhnout, svolávají nyní výstražnou stávku na 27. listopadu, kdy už bude vládní úsporný balíček takříkajíc hotovou věcí. Pokud prezident nevyslyší výzvu odborů, aby balíček vetoval, je to symbolické. Věcné debaty nebyl ani jeden z aktérů schopný a i odbory tedy vše završí fakticky politickou akcí, která nebude ničím jiným než dalším výkřikem v mnohaměsíční překřikování, to něhož se přijímání vládního úsporného balíčku zvrhlo.