Opakování je matkou moudrosti, praví jedno staré přísloví. Mladí lidé běžně soudí, že by se mělo transformovat na opakování matka senility. Každopádně platí, že to, co bylo běžné pro starou generaci, mladá, považuje často za přežité, zastaralé a obecně nevidí důvod, proč by něco takového měla dělat jen proto, že to bylo normální. Tato situace platí i pro současný spor ministerstva zdravotnictví, nemocnic a mladých lékařů. Jde o novelu zákona, která zvýšila maximální možný objem dobrovolných přesčasových hodin ze současných 416 na dvojnásobek. Znemožnila také dosud běžnou praxi navázat přesčasy na směnu a odslouží celkově až 24 hodin. Problém je v tom, že dobrovolnost oněch přesčasů je často zdánlivá práce, navíc se mnohdy vyžadována kvůli získání atestace. Argumentem bývá i kolegialita. Stejně jako ono přece je to normální a dělali jsme to tak vždycky. Práce navíc na druhou stranu znamená peníze navíc. V případě mladých lékařů přesčasy tvoří až polovinu jejich příjmů. Každopádně výsledkem novely i mizivá schopnosti ministra zdravotnictví Vlastimila Válka vyjednávat o změně, je rostoucí seznam lékařů, kteří v prosinci nebudou sloužit přesčasy. Aktuálně jich je přes 6000 a číslo stále narůstá. Nemoc něco už upozorňují, že nebudou schopné nabízet plánované zákroky a budou rády, když se postarají o akutní případy. Lékaři neuklidnil ani příslib další novely, která zdánlivě vrací věci do původního stavu, fakticky ale podle nich znamená méně peněz. I proto je jedním z jejich požadavků výrazné navýšení základních tabulkových platů, nikoliv jen příslib peněz do nemocnic, se kterým přišel ministr zdravotnictví Válek. Dohoda je zatím v nedohlednu, zatímco vyhlídka na omezení péče reálná a výhled do budoucna není o nic lepší. Tzv. silné ročníky lékařů budou odcházet do důchodu zhruba ve chvíli, kdy jejich vrstevníci budou potřebovat nejvíc. Tuzemské zdravotnictví zatím funguje skvěle, zejména když ji srovnáme s někdejší chloubu veřejné zdravotní péče, britskou NHS, která v důsledku permanentních stávek za zvýšení platů musela od prosince loňského roku odložit přes milion termínu a ošetření, včetně některých případů léčby rakoviny. Seznamy čekatelů NHS na různé zákroky dosáhly rekordní výše sedm a tři čtvrtě milionu. Průměrná délka čekání se protáhla na dva roky. Stávka lékařů není první a zřejmě ani poslední, se kterou se bude muset české zdravotnictví vyrovnat. Aktuální novinkou je ovšem stávka za důstojnější pracovní život, který by měl alespoň v nějaké rozumné míře odrážet i ten soukromý a také by měl být bezpečný k pacientům, což kombinace nastavovaných služeb a přesčasů být vždy nemusí. Mladí lékaři chtějí, aby se zdravotnictví přizpůsobilo i jim. Platí, že za současného stavu extenzivní zdravotní péče nemocnice v každé obci minimálně osobní prevence či snahy přežít ve zdraví co největší část života bez jakéhokoliv úsilí. Z hlediska životosprávy či pohybu bude lékařů vůči těm, co jejich služby budou potřebovat, stále méně a méně. Už proto by bylo dobré najít s nimi společnou řeč.