Názory a argumenty

Jiří Leschtina: Estonská premiérka volá po zbrojním fondu Evropy. Zatím ticho po pěšině

Názory a argumenty

Jiří Leschtina: Estonská premiérka volá po zbrojním fondu Evropy. Zatím ticho po pěšině
Estonska premiérka Kaja Kallas

Plus

Na minulém summitu EU vystoupila estonská ministerská předsedkyně Kaja Kallasová s ambiciózní výzvou. Navrhla, aby členské státy vytvořily stejně jako při covidové pandemii unijní fond a společně si na finančních trzích půjčovaly miliardy eur na investice do společné obrany.
Jiří Leschtina

Přepis epizody

Přepis mluveného slova do textu je prováděn automatizovaným systémem a proto obsahuje mnoho nepřesností. Je určen pouze pro rychlou orientaci a vyhledávání. Nalezené výsledky vyhledávání jsou v přepisu zvýrazněny podbarvením.
  • Na minulém summitu EU vystoupila Estonska ministerská předsedkyně Kaja Kallasová s ambiciózní výzvou. Navrhla, aby členské státy vytvořily stejně jako při covidové pandemii.

  • Unijní fond a společně si na finančních trzích půjčovaly miliardy eur na investice do společné obrany. Podle premiérky je tak nutné v předstihu reagovat na možnost, že americké prezidentské volby vyhraje Donald Trump a zcela zastaví dodávky zbraní Ukrajině. Trumpovo vítězství na podzim 2024 předvídají průzkumy veřejného mínění. Spolu s tím rostou opodstatněné obavy, že pokud se Trump vrátí do Bílého domu, řada zahraničních závazků USA půjde k ledu prostě proto, že řečeno s historikem Timothy Snyder m. Amerika bude bojovat o svou podstatu a bude ponořena do vnitřních problémů. Podle nejčernějších scénářů by tak už za rok a něco mohla spadnout na bedra evropských lídrů zodpovědnost za další vojenskou i finanční podporu Ukrajině, ale také za masivní posilování válečných schopností a konvenčních ozbrojených sil Severoatlantické aliance, a to za situace, kdy zájem Spojených států o bezpečnost Evropy se bude vytrácet, zatímco sílit budou imperiální ambice Ruska, které jak známo, sahají do všech zemí, jež Sovětský svaz svíral v totalitním obětí. Jako drnčivý budík pak vyznívá čerstvá analytická studie Německé společnosti pro zahraniční politiku, která hned v úvodní pasáži varuje jakmile intenzivní boje na Ukrajině skončí, moskevský režim může potřebovat pouhých šest až 10 let, aby rekonstituoval své ozbrojené síly. V tomto časovém rámci musí Německo a NATO umožnit svým ozbrojeným silám Rusko odstrašit a v případě potřeby proti němu bojovat. Jen tak budou schopni snížit riziko, že v Evropě vypukne další válka. S těmito cíli, na jejichž včasném naplnění závisí demokratická budoucnost Evropy, zcela souzní volání estonské premiérky po společném zbrojním fondu Evropy, do něhož by za výhodných podmínek plynuly obrovské částky z miliardových půjček či z vydávání společných dlouhodobých dluhopisů. O to víc je zarážející, že se k návrhu mají Kalasové dosud srozumitelně nevyjádřil žádný z unijních premiérů či prezidentů. Jestli někdo by měl přispěchat s podporou premiérky Estonska, pak právě postkomunistické země včetně ČR. Ze strany někdejších totalitních kolonií SSSR by šlo o přirozený pud sebezáchovy. O přesně takový, který projevil i Polsko, pobaltské státy, ČR a Slovensko blahé paměti, když po vpádu invazních vojsk jako první poslali na Ukrajinu tanky a další těžkou vojenskou technikou, zatímco třeba Německo zásobilo ukrajinskou armádu přilbami a vůdce Francie čekal, až mu Putin zvedne telefon. Za si představit i jakousi koalici východního křídla unie k včasnému prosazení zbrojního fondu. Že by byla namístě, o tom svědčí i nedávná reakce představitele pro zahraniční věci EU Josefa Borrella na novinářský dotaz, zda má Brusel plán pro případ, že Spojené státy omezí své závazky. Jsem příliš pohlcen svými současnými aktivitami, než abych trávil čas spekulacemi, odvětil bordel. No jistě, i takovou bohorovností lze povzbuzovat Tirany a diktátory v jejich uchvatitelským spádech.

Ostatní také poslouchají