Nic nedokumentuje bezmoc této vlády více než obraz nešťastného ministra zemědělství, který během jednání se zástupci obchodních řetězců zjistí, že přes snížení DPH na potraviny od ledna zdraží. Porovnáme-li bezradnost vlády tváří v tvář rostoucím cenám potravin se rychlostí, s jakou ustoupila nátlaku lékařů. Vidíme obraz státu, ve kterém si různé zájmové skupiny snadno zařídí to, co se jim zrovna hodí. Slabost našeho státu má kořeny jak ideologické předpojatosti první Budovatelů kapitalismu, kteří byli čistými teoretiky, tak v nekontrolovaném vlivu různých podnikatelů a lobbistů na tvorbu zákonů, na politiku obecně a na transfery státních financí. Zvlášť při tom náš stát není malý, jak o něm blouzní zejména politici ODS. Naopak je plný úředníků a úřadů, takže je při své slabosti i dost drahý. Modelovým příkladem je obraz zemědělství a výroby potravin, kde stát nedokázal korigovat selhání neviditelné ruky trhu a umožnil koncentraci vlastnictví do rukou několika málo lidí. O tom, jak funguje neoliberální ekonomický model ve východoevropském prostředí, svědčí třeba pověstná schůzka dřívějšího předsedy Úřadu na ochranu hospodářské soutěže Martina Peciny z tehdy ještě pouhým miliardářem Andrejem Babišem v roce 2008, těsně předtím, než Pecinův úřad schválil obří fúzi Babišova Agrofertu s dvojkou na trhu, společností Akropolis od té doby schválit Úřad na ochranu hospodářské soutěže. Spojení Agrofertu z celkem 18 dalšími firmami. Poté, co policie našla u dalšího předsedy úřadu Petra Rafaje 2 miliony korun zastrkané v obálkách za nábytkem doporučil prezident Zeman Andreji Babišovi, který to mezitím dotáhl až na předsedu vlády, jako nového předsedu úřadu legislativního právníka a náměstka řady ministrů Petra Mlsnu, který s ekonomickou oblastí neměl nikdy nic společného. Tento místopředseda fotbalové komise rozhodčích v dobách Peltovi slávy si zřejmě dobře pamatuje, komu vděčí za své jmenování, a zároveň tuší, kdo bude příštím premiérem. V poslední době se proto mlsnou úřad soustřeďuje na zadavatele veřejných zakázek, což rozhodně není jeho hlavní úkol, a přes naléhání ministra Výborného hledá další a další důvody, proč velkou agrárníky kontrolovat nemůže. Je však třeba připomenout, že samotné ministerstvo zemědělství i v dobách, kdy ho řídil a KDU, velké agrokombináty všemožně podporovalo a do propagace jejich výrobku rozsypalo spoustu peněz daňových poplatníků. Vláda, která slibovala, jde Agrofert i za, což se teď díky své nemohoucnosti ocitla v pasti. Její hlavní politický konkurent i jako podnikatel zvyšováním cen potravin systematicky připravuje o další a další voliče. Přitom ji za to jako politik hlasitě kritizuje a ještě na zvyšování cen pohádkově vydělávala. Co lepšího si může Andrej Babiš přát? Vláda sice nemůže určovat ceny potravin, ale může třeba ovlivnit, na co které zemědělské dotace půjdou. A Úřad na ochranu hospodářské soutěže má dostatečně silné kompetence, aby proti zneužívání dominantního postavení velkými agrokombináty konal. Pokud vláda nechce, aby Andrej Babiš rostoucími cenami potravin zahnal úplně do kouta, nezbyde nic jiného než opravdu spustit jde Agrofert izolaci a úředníků, kteří si to s Agrofertem a jinými velkými hráči nechtějí rozházet, se prostě zbavit. Jinak i slabost státu, který má řídit, definitivně zlomí vaz.