Filozofie jako akademický obor má někdy komplikovaný vztah ke každodenní realitě a často i ke společnosti, k níž se snaží mluvit. Velké a výrazné události jako třeba válka například a v Gaze, však filozofy může vtáhnout do veřejné debaty. Příkladem může být výměna názorů mezi skupinou britských a izraelských akademiků ohledně konfliktu mezi Izraelem a Hamasem. Nejdříve 44 zaměstnanců univerzity v Oxfordu publikovalo otevřený dopis britské vládě kritizující izraelský postup. Na tento dokument reagovala skupinka šesti izraelských filozofů včetně odborníků na etiku války. Britové konstatovali, že útok na Izrael ze sedmého října byl odpudivý. Vyzvali Hamas k propuštění rukojmí a také dodali, že Izrael má právo se bránit. Zároveň ale označili izraelskou odpověď za morálně katastrofální. O izraelské operaci mluví jako o útoku na Gazu nebo napadení civilní populace v Gaze. Kritizují také omezování přísunu paliva a izraelský pokyn civilistům, aby se přesunuli na jih Gazy z oblasti bojů, označili za válečný zločin. Vyzvali britskou vládu i opozici, aby stáhli svou podporu izraelskému postupu. Ti, kdo Izrael podporují, mají prý na rukou krev nevinných Palestinců. Volají také po okamžitém příměří. Tento dokument vznikl koncem října. O týden později zveřejnili svou o něco delší odpověď. Izraelští filozofové a právníci z univerzit v Haifě, Jeruzalémě a Tel Avivu jsou prý šokováni a zklamáni z dopisu britských kolegů, s nímž nesouhlasí ve všech bodech, a to kvůli jeho údajnému zjednodušování, jednostrannosti, faktickým nepřesnostem a argumentační faulům. Poukazují na to, že Britové sice v jedné větě odsoudili Hamas, ale pak už se věnují jen odsuzování izraelských činů a motivů. Nezohledňují prý konkrétní podmínky v Gaze ani skutečnost, že Hamas dlouhodobě a záměrně usiluje o maximu obětí na palestinské straně. Naopak prý britský dopis neudává žádné důkazy pro tvrzení o útoku na civilní obyvatelstvo. Izraelští filozofové konstatují, že jim není znám žádný případ, kdy by izraelská armáda záměrně útočil a na shromáždění civilistů. Pokud by prý izraelská armáda usilovala o maximální počet obětí, zabila by desítky 1000 lidí během pár hodin. Podle jejich stanoviska jednání izraelské armády přesahuje standard ochrany civilistů, jaký si stanovila britská nebo americká armáda v Iráku, Afghánistánu. To není úplný výčet izraelských protiargumentů. Zájemce oba dokumenty najde na internetu. Z hlediska pozorovatele této debaty je pozoruhodný rozdíl mezi evropskými a izraelskými hlasy nejen v konkrétním hodnocení situace a jednotlivých skutečností, ale také a především v pohledu na válku jako takovou. Britové vlastně říkají, že pokud Izraelci nedokážou zabránit strádání civilistů, nemají právo válku vést, a to ani obranou. Izraelci soudí, že tato válka jim byla vnucena a vede se z vůle Hamasu. A i když podle svého mínění jednají podle nadprůměrných standardů ochrany civilistů, jsou osočováni z páchání válečných zločinů. Izraelci také dodávají, že volání po okamžitém příměří je vlastně volání po vítězství Hamasu, protože ten by mohl v budoucnu podniknu další, ještě vražednější útoky na Izrael. Je to rozdíl i v životní zkušenosti. Evropané žijí už generace v míru a bez kontaktu s masivním ozbrojeným násilím. Izraelští signatáři společného stanoviska žijí v zemi, která by bez armády zanikla. Sami pravděpodobně prošli vojenskou službou a udělali zkušenost s dilematy vojáky na bojišti. Není to tedy možná jen střet idejí, ale životních cest a zážitků.