Příslušníci americké pravice se neshodnou s levicí na spoustě věcí. Jenže různé konzervativní osobnosti se v poslední době opakovaně dostávali do střetu i mezi sebou, dokonce i v otázkách zahraniční politiky. Pan Schapiro je u nás celkem známý, v Americe si s ním nezadá Kendy Savincová. Oba mají mnoho společného. Jsou to mileniálové, známé osobnosti, které se prosadily na sociálních sítích, a to jako aktivní účastníci tamních kulturních válek, a to za pravici. Oba též reprezentují menšinové komunity, které tradičně tíhli k Demokratické straně. Schapiro je Žid, Owen Sova Afroameričanka proslula jako výmluvná odpůrkyně hnutí jako je Black Lives Matter nebo mýtů a jako žena černé pleti byla na své straně. Sporu Víta na Schapiro o Vencovi bránil a zaměstnal i ve svém mediálním podniku Daily Mail. Ona zas příležitostně vystupovala na jeho obhajobu. Až doteď jejich cesty začaly rozcházet kvůli válce v Gaze, a to i ve sporech vedených na síti. Schapiro bránil izraelský postup o Vencová ho čím dál více kritizovala, až začala mluvit o genocidě a používala paradoxně velmi podobný slovník jako levicové křídlo demokratů. Před pár dny o Vencová nejlíp opustila. Vojancová měla s postupem času stále blíže k určitému typu konzervatizmu, jaký zastupuje u nás známý novinář. Takto Carlson, influencer tendru té, nebo republikánský kongresman Thomas Massie, který v otázce pomoci Izraeli také hlasoval s levicovými demokraty. Přinejmenším podle názoru jejích kritiků se o Vencová posouvala k otevřenému antiamerikanismu či antisemitizmu, což ona popírá. Na jejím případě lze však ukázat, jak je americká pravice rozdělená ve vztahu k Izraeli a vedle pro izraelského proudu existuje méně vnímaný proud, který je protiizraelský, nepřátelský k Židům obecně, nebo přinejmenším dává přednost izolacionismu před spoluprací se zámořskými spojenci. Jde vlastně o opakování sporu, který byl v posledních dvou letech viditelnější, totiž otázky postoje k Ukrajině a americké materiální pomoci Kyjevu. Tu část republikánů nebo jiných pravicových osobností odmítá. Někdy z izolacionismu jako základního nastavení amerického konzervatismu, jindy ale z hlubších kulturních důvodů. K těm patří skrývaný nebo otevřený obdiv k Rusku, k pravoslaví nebo k Putinovi. Lze to ilustrovat na případu již zmíněného Tucker Carlson a který nedávno sehrál úlohu trpělivě ho drží jako mikrofonu pro ruského prezidenta. Ten mohl americkému publiku vysvětlit, že útoku na Ukrajinu bylo rozhodnuto vlastně už ve středověku. Stejně tak je ruské verzi světa nakloněný zmíněný kongresman měsíc, ale i další reprezentanti, jako je med Grec nebo Marco Digrinová, se také vyslovují proti pomoci Ukrajině a připojují se k nim nejrůznější pravicové osobnosti. Mluví se o tom, že v ruském tažení proti západu nahradila tato nová pravice starou levici coby nástroj propagandy a šíření vlivu Moskvy. Některým z těchto lidí jde o pozornost nebo peníze, ale nebezpečí spočívá i v tom, že někomu to vše může připomínat nějaký intelektuálně podložený a ucelený pohled na svět, navíc konzervativní nebo tradicionalistickou příchutí. Tento druh konzervatizmu se nezajímá o svět, nevěří v aliance se spojenci a vlastně ohrožuje i další části světa závislé na spolupráci se silnou Amerikou včetně Evropy a zejména její východní části.