Byla to jen otázka času, kdy slovenská vláda bude hotova opustit verzi osamělého vlka, který spáchal atentát na jejího předsedu. Sotva pominuly první dny šoku z pokusu o vraždu si vláda rozmyslela i původní krok navržený dosluhující prezidentkou a prezidentem, ale k těm zmírnit napětí v zemi debatou koalice s opozicí. Navrhovaného setkání se nezúčastní. I tak jde o nastolení smířlivé atmosféry ve společnosti a odmítá řešení konfliktů násilím. A nevytratil se ani její záměr politickou opozici a nezávislá média přitlačit ke zdi. Nepochybně by litovala, kdyby politický kapitál z pokusu o zavraždění předsedy vlády promarnila a držela se verze o osamoceném roku. Za atentátem je přece nutné hledat širší společenské souvislosti. Jistou úlevu jsem pro to pozoroval na ministru vnitra. Šuta ji Ištokovi, když oznamoval, že se policie domnívá, že atentátník ne jednal osamoceně. Onou indicií, že je atentátník součástí větší spiklenecké skupiny, byla skutečnost, že ve chvíli, kdy jste pachatel nacházel už ve vyšetřovací vazbě, kdo si smazal na jeho facebookovém účtu historii? Záznamy, z nichž je možné vyčíst, jak atentátník přemýšlel, s kým vedl dialog, na co reagoval a jakým způsobem pokus takto zamést některé atentátníkovi stopy měl napovědět, že se jedná o spiknutí. Údajně na věci nemění nic ani fakt, že účet útočníka smazala sama společnost med a každá vláda, které se demokracie zajídá a která se chce udržet u moci a tvářit se zároveň jako vláda demokratická. Vítá, když může tvrdit, že se proti ní někdo spikl teoriemi spiknutí. Odjakživa byly denním politickým chlebem těch, kteří se mermomocí chtěli držet moci. Rozdíl proti dnešku tkví jen v tom, že dnešní autoritáři se na veřejnosti vydávají za přesvědčená opravdové demokraty. Diktatury, jak je známe z minulého století, se jim údajně dusí. Vystačí si s tím, že dovedou zručně vyhrávat volby. Ostatně dobře podaná a chytlavá teorie spiknutí, zejména je-li okořeněna pokusem o atentát, vyhraje volby spolehlivě. Stačí jen protivnou stranu zařadit mezi spiklence. Umí přece pracovat s Facebookem a sama si zahrát na spasitele. Slovenská opozice pasuje do schématu spiklenecké teorie neúnavnou kritikou vládních kroků, jak jinak dobře a upřímně míněných, rozděluje tak společnost. Indicie s Facebookem je šťastným vykročením. Podezřelým může být kdokoli. Jen si vybrat a přidat mu k tíži některých z výroků pronesených vládní nelibosti. Slovenská opozice a nezávislá média jakoby si o takové zařazení doslova říkali. Stačí pak, aby bylo veřejnosti zmatené zmatkem z atentátu připomenuto, že není kouře bez ohně. A aby nakonec ona, nevědouc, čí vlastně je, to, do volebních uren, až přijde jejich čas, ochotně naházela ve prospěch autorů teorií spiknutí.