Zatímco francouzský prezident Macron zápolí s Francouzskou ulicí, která odmítá přijmout prodloužení věku odchodu do důchodu o dva roky, španělská vláda v tichosti přijala penzijní reformu. Některé Španěly bude také bolet. Důvody pro to měla podobné jako sousední Francie. Generace narozené v rozmezí let 960 až 980 nazývané Baby boom. Děti demografického vzepětí postupně odcházejí do starobního důchodu. Vlna nově narozených se neopakuje, obyvatelstvo stárne, prodlužuje se i lidský věk a s ním i doba výplaty starobních penzí. Systém průběžného financování penzí, tak, jak byl zaveden už v době německého kancléře. Otto. Fond bys Marka? Většina lidí si na penzi nedokázala nastřádat. Hrozí kolapsem množství do systému přispívajících ve vztahu k počtu z něho čerpajících, se zmenšuje. Hrozí nebezpečí, že se systém, jak je nyní nastaven, neufinancuje. Ideální by bylo, kdyby Evropané, Španěly v tom nevyjímaje přiváděli na svět více dětí. To se patrně mnohým z nich příliš nechce. Vláda měla proto na rozváženou dva protichůdné postupy. Buď se přikloní k variantě penzí, jejichž výše se bude odvozovat od reálných příjmů do systému, tedy k variantě penzí k průměrným mzdám trvale klesajících a každý penzista si bude muset nějaký ten peníz nastřádat. K tomu se kloní naše liberální vláda, anebo lidem a podnikům sáhnout hlouběji do kapsy. Ve Španělsku vládnou sociální demokraté, a proto vláda Pedra Sáncheze to přirozeně sáhla k variantě druhé. Zvýšenými odvody nehodlá zatížit všechny zaměstnance, ale jako správná socialistická vláda jen oněch 10 % nejlépe vydělávajících. Podle statistiků by tak hrozící mezigenerační konflikt měl být zažehnán. Zvýšenými odvody zatíží i podniky. Předběžná jednání vlády s odbory proběhla ke spokojenosti obou stran. Zvýšené náklady na penze ponesou přece bohatí, jen podnikatelé brblají. Nedá se sice očekávat, že by vyrazili podobně jako Francouzi do ulic, špatná nálada je nějaký čas ovládat. Nejspíš bude. Není od věci připomenout, že se podnikatelé na penzijním zajištění svých zaměstnanců od nepaměti podíleli, dokonce už v 19. století. A dobrovolně uzná všichni, že nelze zaměstnance nechat napospas mizerným penzím zajišťovaných státem. Jestliže EU spočetla, že výdaje na penze dnes v průměru tvoří 12 % HDP a v roce 2050 by měly dosáhnout 13 % HDP. Španělé v témže období díky takto navýšením odvodů se budou starobními penzemi na HDP podílet až 16 %. Svědčí to o snaze vlády i v době, kdy to v penzijním systému bude skřípat, stárnoucím Španělům přesto zajistit důstojné penze. V jednom má španělská vláda nejspíš kliku. Nevládne Francouzům. Ti by patrně i za těchto podmínek zavalily ulice.