Američané a EU, zejména pak tandem Francie a Německo spolu s Itálií předložili spořícím se Kosovu a Srbsku. Plán má mírnit vzájemné napětí. Priština nebude bránit kosovským Srbům, aby se samosprávně uspořádali. Srbsko přestane podněcovat jejich odštěpenecké nálady. Bělehrad a sotva kdy uzná Kosovo jako samostatný stát, se zavázal k tomu, že nebude bránit vstupu Kosova do mezinárodních organizací, jako je OSN. To vše se má plně pod velmi tvrdými materiálními sankcemi. Není pak divu, že Bělehrad dohodu chápe jako ultimátum. Právě v tento okamžik si prezident Zeman vybral k tomu, aby návštěvou obšťastnil svého srbského kolegu. Pochybuji ale, že ho k tomu vede ctižádost k uzavřené dohodě doplnit byť jen tečku nad. I přítele Vučiče patrně vyrazil potěšit čas tím rčením, že nic se nejí tak horké, jak se uvaří. Můj předpoklad potvrdilo rozpětí Zemanovo rozpažení. Sotva ho vyvezli z letadla a on jim zval Vučiče, pojď na mou hruď. Hloubku. Něco útěšného ti po špitám. Kdo ví? Možná nechyběla ani vlídná slova adresovaná společnému kremelskému příteli. Úředním důvodem cesty na Bělehrad, jak sdělila Zemanova kancelář, bylo otevření nově zřízeného Českého domu bez ohledu na pozadí historie domu mi to mozek nebere. Nemám pocit, že by prezident Zeman kdykoli předtím otevíral české domy i v daleko významnějších metropolích. Proč nyní a zrovna v Bělehradu? Z programu návštěvy nenápadně vykukoval bod, který počítal s jednáním členů obou národních delegací. O čem asi o ekonomické diplomacii se specifiky, jejichž ráz udával sám Zeman a na nichž se vezlo prezidentovo hradní okolí. Srbsko v mezinárodní politice v souvislosti s válkou na Ukrajině slinné jistým výjimečným postavením. Částečně na zapřenou, částečně otevřeně se nezřekl od tradičního spojenectví s Ruskem. Sankce vůči němu uplatňované zas tak vážně nebere. Naopak nabízí prostor navázat zpřetrhané vazby na ruské podnikatele sankcemi postižené a srbskou škvírou jim pomáhat na zapovězený evropský trh. Pro hradní okolí bylo otevření Českého domu nepochybně vítanou příležitostí, pomocí v hodině nejvyšší, jak oživit onu specifickou ekonomickou diplomacii. Její patron zanedlouho odejde do prezidentského důchodu a hradní sirotky tu zanechá západním větrům napospas. Narychlo nasbíraná bělehradská spojení se hrají spásnou roli živé vody a sirotčí důchod, touto cestou nastřádaný ukonejší mnoha budoucí bolístka. Možná jsem jen příliš přepjatý a podezřívaví. Možná hledám příběhy tam, kde žádné nejsou. Možná prezident Zeman jen na stará prezidentská kolena otevřením Českého domu v Bělehradu. Když se mu v té jeho ekonomické diplomacii bez přívlastků a bez skrupulí příliš nedařilo, ho hodlá na poslední chvíli vstoupit do dějin jako věrozvěst české kultury. Zda to na cimrmanovské České nebe bude stačit, je ovšem otázka.