Tak dlouho vládní politici vylučovali navyšování televizních a rozhlasových poplatků a z toho pravý opak. Ale je to tak dobře, protože vyhladovět média veřejné služby by společnosti rozhodně neprospělo. Možná si ještě někdo vzpomene na prohlášení ministra kultury Martina Baxy z minulého roku. Koncesionářské poplatky naše vládní koalice zvyšovat nechce. Myslím, že jsou k tomu správné důvody. Nebo televizní poplatky nezvýšíme, byla by to špatná zpráva pro občany. Jenže rok se sešel s rokem a ten samý ministr a ta samá vláda navrhují po patnáctileté stagnaci růstu obou poplatků ministrovi nic nevyčítejme. Je vždy lepší pochopit svou mýlku, než na ní umanutě trvat. Naopak je třeba ministra pochválit, že byl schopen vyjednat kompromis, který má šanci na schválení parlamentem tak, aby začal platit od roku 2025. Navýšení není nijak radikální. Pokud by televizní poplatek 135 korun z roku 2008 měl být dnešních cenách, tak je to hodně přes dvě stovky. Výsledná shoda je ale na 160 korun a tím se nedožene ani inflace. Podobné je to s rozhlasovým poplatkem, který má stop no, za 55 korun. Co možná pro obě média veřejné služby bude zásadnější zdroj nových příjmů, to je rozšíření okruhu plátců. Pokud máte doma mobil, tablet, stolní počítač, nově spadnete mezi plátce, i když nemáte televizi. A je to tak správně, protože doba pokročila a místo televizních krabic pevně zasazených do sektorového nábytku v obýváku si při sledování často přenášíme počítač po celém bytě. Některé věci v návrhu ještě asi doznají změn. Sporné asi budou především platby podniků, které by podle počtu zaměstnanců měly odvádět částky od nuly do několika 1000 korun poplatku.

Celkově jde ale o slušný kompromis, který má šanci na úspěch, protože nikoho sice zcela neuspokojí, ale mnohé také může odradit od okamžitého odmítnutí. Navýšením poplatku by se ale debata o médiích veřejné služby, kam vedle ČT, ČRo nezapomínejme řadit i ČTK, neměla uzavřít jeden z největších Bolu české mediální diskuse je absence konkrétní debaty, co vlastně ta veřejná služba je. Máme celkem jasnou představu, co mohla být minulosti, ale co je v roce 2023 a jak konkrétně vykládat povinnosti dle zákonů o ČT či ČRo, to tak úplně nevíme. René Zavoral v ČRo a nově Jan Souček ČT sice mají na vizitce, že jsou generální ředitel nové, ale ve skutečnosti by měly být v nadcházejícím období především moderátoři, a to celospolečenské debaty. Co je veřejná služba v digitálním věku. V ČT to znamená nejen tradiční diskuse, jak má vypadat zpravodajství, zda je nutné produkovat tolik kriminálek či kolik má být tancování nebo pečení pod logem ČT. Přidávají se k tomu i diskuse nové, a to, jak má médium veřejné služby uspět digitálním světě, kde již nesoutěží s pár televizními kanály, ale s nepřeberným množstvím video obsahu. Případě rozhlasu tu samou těžkou výzvu představuje třeba radikální nástup podcastů. Kdo má na tyto výzvy jednoduchou odpověď? Tak ta je velmi pravděpodobně špatná. ČT i ČRo se musí umět snažit balancovat na hraně mezi seriózním obsahem a alespoň nějakou popularitou. Někdy to jde lépe, někdy hůře, ale jako celek jsou média veřejné služby v Česku stále velmi kvalitní. Je proto dobře, že zvýšení koncesionářských poplatků si koupíme. Nějaký čas, abychom tuto debatu o veřejné službě dotáhli do konce. Bez navýšení bychom se sice také nakonec asi dobrali nějakého celospolečenského konsensu, ale k čemu by nám to bylo nad dvěma mrtvolami?