Záměr podpořit rekonstrukce budov, aby byly energeticky méně náročné, je nepochybně dobrý jako tolikrát, ale z dobrých úmyslů vznikla jen další nepovedená nespravedlivá dotační byrokracie. Nová podpora s názvem oprav dům po babičce překvapila úplně každého. Ministr životního prostředí Petr Hladík nepovažoval za nutné o programu za desítky miliard před jeho vyhlášením detailně informovat vládní kolegy. Právem je tak překvapený nejen ministr financí, ale třeba i ministr pro místní rozvoj, který má bydlení v gesci. Pokud po tristní komunikaci exministra zemědělství Zdeňka Nekuly měla lidovce ve vládě spasit nová krev v podobě ministra životního prostředí Petra Hladíka. Takto zjevně moc nevyšlo. Co je však horší než vzájemné vládní překvapování, tak to je údiv odborníků. Jaké dotace postavena. O cíli podpořit energeticky šetrnější budovy přitom nepochybuje nikdo. Důvod není jen ekologický, ale i ekonomický, protože všichni nyní vidí, jak jsou energie drahé a že nejlevnější energie je ta nespotřebovaná. Nikdo také neví. Zpochybňuje celý velký nadřazený program Nová zelená úsporám. Ten podporuje energetické šetření rodinných a bytových domů a je velmi bohatý. Může rozdělit zhruba 39 miliard korun z evropských peněz. Ale akce opravdu po babičce zatím to nejhorší, co v rámci Nové zelené úsporám vzniklo. A mohou za to politici, kteří tam prosadili věci, které tam vůbec nemají být. Už název celé milionové dotace je pomýlený. Obyčejný název typu energeticky šetrný dům asi nestačil, tak lidovečtí marketéři popustili uzdu fantazie. Jenže takto to vypadá, že jde o dotaci na opravu nevyužívané chátrající víkendové chalupy po rodičích, což by se v Česku mělo zateplovat až posledním sledu, pokud vůbec. Autoři dotace tomu chtějí předejít tím, že příjemci peněz objektu budou muset mít 10 let trvalý pobyt. Ale to vskutku není těžké obejít, když jeden z partnerů si přesune bydliště do Horní Dolní. To přece stojí za to, že víkendová chalupa bude ze státních peněz jako ze škatulky. Tím výčet problémů nekončí. Evropské dotace by měly pomáhat tam, kde na dobrou věc sám dotyčný nemá. Jenže u Hladíkova programu chybí jakýkoliv majetkový test, aby se nedotovali bohatí. Ministra tím mává rukou, že bohatí už sedm stejně určitě zateplili. To je velmi odvážné tvrzení, protože Češi zrovna přeborníci v energetických úsporách. Nejsou jedno, zda chudí či bohatí. A hlavně to vůbec neřeší problém, že dotace tak jsou pobídkou k rekonstrukci rozsáhlejšího majetku bohatších za státní peníze, což je pramálo spravedlivé, úplný nesmysl. Pak je výhodnější dotace v závislosti na počtu nezaopatřených dětí. Je pochopitelné, že lidová strana, propadající se v preferencích na dvě % přízně se snaží narvat svou prorodinnou politiku úplně všude. Je ale otázkou, zda propad preferencí není způsoben právě i tím, že podporu rodin jsme i tam, kde to absurdní, a to dotování zateplení dle počtu dětí nepochybně je. Program oprav. Dům po babičce je i bohužel dokonalý příklad toho, co prezident NKÚ Miloslav Kala nazývá dotační ekonomikou. Místo jednoduchých pravidel pro efektivní podporu zde vznikají byrokratické nesmysly, které pomáhají těm, kteří to třeba ani nepotřebují. Místo jednoduchého státního příspěvku na vykázanou energetickou úsporu se dotace větví do celé spleti byrokratických podmínek, kterými většinou prokličkují ti schopnější a movitější, nikoliv ti potřebnější. Celý program mimochodem zachraňuje i byznys stavebním spořitelnám, kterým zvonil umíráček. Když to vypadalo na zrušení státní podpory stavebního spoření. Ta se ale nejen nezrušila, ale ještě se tyto speciální finanční ústavy nyní přisají právě na program oprav. Dům po babičce. Ne, takto opravdu efektivní podpora v tržní ekonomice vypadat nemá. Teď se jen bojíme, že stát to celé vyřeší tím, že vyhlásí další dotaci, a to s názvem oprav dotaci na dům po babičce.