V polovině mandátu vládu pěti koalice podle průzkumu veřejného mínění podporuje sotva čtvrtina respondentů. Není na tom nic překvapujícího, protože u reformních vlád tomu tak bývá. Rozvážná strategie rozvrhu je nepříjemná opatření na 1. 2 roky, abych ve zbývajících přinesly sladké plody, které voliče přírodou zpátky. V našem případě se to však příliš nedaří. Více než půlroční zpoždění způsobilo naše úspěšné předsednictví EU. Pak přišla válka na Ukrajině, statisíce uprchlíků, drahé energie, drahé potraviny a vysoká inflace. Polovičaté reformy důchodového systému a nezbytné ozdravení veřejných financí spojené se škrtáním dotací a zvyšováním daňové zátěže přicházejí pozdě na to, aby jejich pozitivní výsledky voliči pocítili dříve, než půjdou k urnám. Tuto úrodu bude sklízet až příští vláda. Z nespokojenosti jako obvykle těží opozice. Hnutí ANO utěšeně rostou preference a možná by rostly ještě více, kdyby zvolila vhodnější taktiku, než jsou parlamentní obstrukce a necivilizované projevy předsedy Andreje Babiše přispěly k jeho porážce v prezidentských volbách a zjevně se z toho nepoučil. Mnozí voliči vládních stran, zklamaní z jejich výkonu, se sotva přisunou tímto směrem, a tak marně vyhlížejí, zda se neobjeví nějaký nový nebo staronový subjekt, němuž by se mohly přichýlit sociální demokraté mimo sněmovnu mají jen slabé tlampače, aby jejich hlas k nespokojeným voličům dolehl. Horší však je, že ani v politickém ústraní nedokázali vytvořit obraz potřebné seriózní opozice a alternativy vůči tomu, co nabízí hnutí ANO. Plakáty s fotografií předsedy vlády, s domalovaným i rohy dětskou rukou možná pozornost médií upoutají, ale působí natolik přitrouble, že se divák znechuceně odvrátí. Tudy cesta nevede. Část nespokojených voličů vlády si uvědomí, že v příštích volbách se nebude rozhodovat mezi rozdílnými politickými vizemi reformované ČR, ale mezi udržením demokratických standardů a přechodem k řízené demokracii maďarského typu. Ti se zaťatými zuby budou opět volit některou z pěti koaličních stran. Ostatní dají své zklamání najevo z politiky tím, že zůstanou doma. Volby do Evropského parlamentu v příštím roce budou tedy nejen testem reálného rozložení sil, ale také ochoty veřejnosti podílet se nadále na demokratickém rozhodování. Vyšší či nižší účast naznačí, jaké výsledky budeme moci očekávat ve volbách do sněmovny. Významnou roli při tom nepochybně bude hrát chování koalice spolu. V ODS sílí hlasy po samostatné kandidatuře, protože ta jí zřejmě přinese více mandátů. A kdo by tomu odolal? Lidovcům a TOP 09 pak ale hrozí, že nezískají ani jeden. To však na celé věci není to nejhorší. Celé uskupení spolu ztratí důvěru voličů, kteří pro ně hlasovali jako pro novou politickou sílu, schopnou svou soudržností čelit nástupu autoritářských tendencí. Rozpad této koalice by v evropských volbách znamenal volební triumf. Ano. A skvělý nástup do kampaně k volbám do sněmovny. Nižší důchody a vyšší daně v době války. Mnozí nespokojení voliči koalici spolu odpustit dokážou, ale nahrávku na smeč panu Babišovi sotva.