O krizi bydlení se v Česku mluví už několik dlouhých let. Jak by také ne. Každoroční průzkumy ukazují, že patříme k zemím s nejméně dostupným bydlením vůbec. Na vlastní byt si obyvatelé a obyvatelky Česka musí šetřit skoro nejvíce v Evropě. Na pořízení bytu o 70 metrech čtverečních je třeba průměrně 13,33 hrubých ročních platů a Praha je oficiálně nejméně dostupným městem v Evropě, co se bydlení týká. Za posledních pět let tu narostly ceny bytů o 50 %. Nájemní bydlení pak za stejnou dobu zdražilo v průměru o % 30. Na závažnost problému nedávno upozornila i analýza ministerstva pro místní rozvoj, která varovala, že nedostupnost bydlení může postihnout až desetinu obyvatel Česka. Zatímco developeři a ekonomové rádi vypichují pomalé povolovací procesy, odborníci mluví mnohem komplexněji a dodávají, že samotná rychlost povolovacího řízení problém nevyřeší. Raději upozorňují hned na několik dalších faktorů, které do problematiky bydlení vstupují. Mluví o nedostatečné politice bydlení, které se během posledních dekád stalo zanedbanou kategorií, vnímanou čistě individualistickým prizmatem. Mluví o fenoménu financí realizace, tedy situaci, kdy se z bydlení stává komodita, jež je třeba obchodovat. Skutečnost, že dnes bydlení vnímáme primárně investičním perspektivou, zvyšuje jeho nedostupnost. Mimo jiné i proto, že stát stále nenachází způsoby, jak specificky investiční byty nebo alespoň byty prázdné, neobývané, efektivně zdanit. Upozorňují také na historické souvislosti krize. Česká města za sebou mají masivní privatizační vlnu, obecní bydlení zcela okrajový sektor. Sociální bydlení jako takové de facto neexistuje. To, co je na západě standardem, u nás zcela chybí. Včetně dostupného nájemního bydlení, které ale nájemníkům dává i skutečně kvalitní smlouvy, nejen ty na rok, jak je běžné v Česku. Dalo by se pokračovat dále, ale bylo by to už zbytečné. Je totiž zcela jasné, že zákon o podpoře v bydlení Česko potřebuje, a to už velmi akutně. Vláda se k přijetí tohoto zákona zavázala ve svém programovém prohlášení, kde uvádí během 1. 2 let volebního období připravíme zákon o podpoře v bydlení, který nabídne obcím soubor volitelných nástrojů, jež umožní systematicky řešit bytovou situaci obyvatel. Zákon bude formulovat způsob a pravidla financování už nyní. Jestli vlastně zpoždění na závažnost situace připomíná, upozornil i Ústavní soud, když v roce 2023 řekl, že dlouhodobá nejistota občanů týkající se bydlení může ohrozit důvěru v demokratický právní stát a navíc přijetí zákona o podpoře bydlení je závazným milníkem v národním plánu obnovy. Když nebude schválen, tak Česko přijde skoro o 10 miliard korun evropských peněz do státního rozpočtu. Můžeme si to dovolit. Případné nepřijetí zákona, který je přitom velmi mírnou verzí toho, jak politika bydlení funguje v zahraničí, by bylo dalším vládním fiaskem a také selháním Ivana Bartoše, který měl zákon jako jednu ze svých politických vlajkových lodí. Ukázalo by se, že vládě se krize bydlení hodí jen jako heslo na předvolební plakáty a že reálněji o jakékoliv hledání řešení vlastně ani nejde. Své vlastní občany tak Fialova vláda dál nechává napospas nepříznivé situaci, která přitom už roky připomíná papiňák těsně před výbuchem. Bez kvalitního bydlení však nelze vést důstojný život, proto by se problém měl vyřešit co nejdříve.