Hovory

V 70. letech jsem myslel, že komunisty výtvarné školy nezajímají. Byl to omyl, vzpomíná výtvarník Haloun

Hovory

Hudebník Vladimír Mišík (uprostřed) představil 24. května v Praze nové CD Ztracený podzim, jež natočil se skupinou ETC. V pražském Caffé Italia zároveň vystavili svá díla Karel Haloun (vlevo) a Miroslav Jiránek, kteří k novému disku vytvářeli obal

Plus

Vysokoškolská studia na UMPRUM (Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze) má výtvarník a pedagog, autor stovek grafik, plakátů a bookletů, v poslední době také literát, Karel Haloun spojená s dobou normalizace. A zrovna rád na ně nevzpomíná. „Mé představy byly dost idealistické. Domníval jsem se, že komunisti dají výtvarným školám pokoj. Proto jsem byl překvapený, do jaké míry už to v první polovině 70. let bylo ,znormalizované‘,“ říká.
Ondřej Konrád

7. února 2024, 22:05

Přepis epizody

Přepis mluveného slova do textu je prováděn automatizovaným systémem a proto obsahuje mnoho nepřesností. Je určen pouze pro rychlou orientaci a vyhledávání. Nalezené výsledky vyhledávání jsou v přepisu zvýrazněny podbarvením.

Co hledáte?

Několik set obalů gramofonových desek a výtvarných řešení tak řečených bookletu CD a DVD, dlouhá řada grafických úprav knih, velké množství plagiátů nejen k hudebním produkcím, význačný podíl na podobě legendárního pražského klubu na Chmelnici včetně programu a opět plagiátů. V neposlední řadě literární činnost včetně dramat, ale také pedagogické působení na VŠ uměleckoprůmyslové v Praze. To ještě pořád není všechno, co za posledního zhruba půl století má za sebou Karel Haloun, čelný český výtvarník doživotní spjatý s rockovou hudbou. Host dnešních hovorů, k jejichž poslechu zve Ondřej Konrád.
Dobrý den. Dobrý den. Dobrý den. Karle, to je. Studia na VŠ uměleckoprůmyslové se spadají do první poloviny 70. let, převážně když si teda absolvoval až později. To znamená, že to je ta éra normalizace. Výměnám profesorského sboru do značné míry nebo toho pedagogického, co to znamenalo? Přicházel světa možná trošku jinými představami než potom byla ta realita.
Moje představy byly dost idealistický, protože já jsem se domníval, že komunisti dají těm těmto výtvarným školám pokoj, takže jsem byl překvapený, do jaký míry už to bylo normalizovaný, když jsem tam přišel já, teda jsem nastoupil do ateliéru prof. Zdeňka Sklenáře, což byl vlastně jeden z posledních mohykánů, kteří tam zůstali, ale tehdy na něj, aby se ho zbavili. On byl myslím jeden z mála nečlenů komunistický strany, tak na něj uplatňuje tehdejší vysokoškolský zákon, že pedagog nesmí být starší 65 let. Takže byl odejit rovnou z 65 na. No, tak já jsem ho zažil. Tři roky po něm nastoupil Jiří Mikula, který už byl tento ten kádr, že ano tzv., který se později stal stal rektorem. Těch.