Host Radiožurnálu
Vždycky mě mrzelo, že věda zůstává za dveřmi. Díky stolpersteinům se dostává k lidem, říká historička
Host Radiožurnálu
Radiožurnál
Historička Kateřina Portmann z katedry historie Technické univerzity v Liberci se zabývá problematikou československých dějin ve 20. století a světovými dějinami v československém kontextu. Střídavě žije v Česku a v Rakousku. Co pro ni znamená terénní výzkum? Proč ráda chodí na hřbitov? A jak se dostala k obřadu kladení stolpersteinů? Ve víkendovém Radiožurnálu se jí zeptala Patricie Strouhalová.
Patricie Strouhalová
Přepis epizody
-
Zdravím vás. Dobrý den. No, hostem dnes ve vysílání víkendového Radiožurnálu je paní doktorka Kateřina Ortman z katedry historie Technické univerzity v Liberci. Pěkně vás tu vítám. Dobrý den.
-
Dobrý den. Vy se zabýváte hlavně problematikou československých dějin ve 20. století a světovými dějinami, řekněme právě v kontextu těch našich československých dějin tady z toho období. Vy žijete střídavě v ČR a v Rakousku. Přesně ve Vídni. Ano. Platí to. Tak mi řekněte, kam byste mě ve Vídni pozvala?
-
Tak já bych vás vzala na kávu, možná i skleničku vína na vídeňský centrální hřbitov, což si myslím, že je turisty stále opomíjená. Na hřbitov. Reakce přímo na hřbitov. Výdej měla vždycky specifický vztah ke smrti už od 19. století. A ten hřbitov je ukázkou nejen cenou z uměleckého hlediska, z hlediska historického, ale je zároveň dokladem otevřenosti Vídně k nejrůznějším konfesím, vyznáním a zároveň i k životu samotnému. Ten hřbitov nabízí možnost, přestože je to hřbitov život, oslavit. Na podzim se tam pravidelně koná koncert, který pořádá ta správa hřbitovů, kde sehrají kousky od těch, kteří tam leží a odpočívají. To znamená, od valčíků se dostaneme až k Falkovi. Vídeň je extrémně tenký led na Štěpána, že tam jsou 1000 lidí. Může se tam člověk koupit párek, vínečko, pivečko.