Archiv Plus

Sláva Volný. Jako jediný šel s mikrofonem do ulic

Archiv Plus

Sláva Volný. Jako jediný šel s mikrofonem do ulic
Sláva Volný, reportér Československého rozhlasu

Plus

Většina redaktorů rozhlasu už v brzkých ranních hodinách 21. srpna 1968 přicházela do rozhlasu. Původní program byl zrušen, vysílala se pouze hlavní zpráva dne občas přerušovaná hudbou. Všichni ji známe: „Dnes 21. srpna… překročila vojska hranice…“ Po několika hodinách je zpráva doplněna nesouhlasným prohlášením vlády, Ústředního výboru KSČ a dalších institucí.
Bronislava Janečková

Přepis epizody

Přepis mluveného slova do textu je prováděn automatizovaným systémem a proto obsahuje mnoho nepřesností. Je určen pouze pro rychlou orientaci a vyhledávání. Nalezené výsledky vyhledávání jsou v přepisu zvýrazněny podbarvením.
  • I kdyby natočila v srpnu 968 tu jedinou reportáž, zapíše se do historie rozhlasu. Jeho zvukové svědectví z pražských ulic onoho osudného dne bylo temným začátkem pro naši republiku i pro autora reportáže. Jmenoval se Sláva Volný. V dnešním archivu. Plus budu vybírat ze zvukových záznamů spojených s jeho osobností. A poslechu vás zve Bronislava Janečková archy.

  • Za vedení svazku objekt volný rozpracován StB a protistátní činnost. V srpnu 1968 zneužil cesty do zahraničí k emigraci. Veřejně podporoval extrémistické živly. Krycí jméno hlásný nějaký čas to vypadalo, že Sláva Volný bude oddaný myšlence komunismu. Koncem 50. let se vydává do západních Čech pracovat v zemědělství. Ve státním statku jej zaměstnají jako plánovače, ale jeho nebývale poctivý přístup k práci je pro mnohé nevítanou komplikací. Později o tom napíše ve své životopisné knize kvadratura času.

  • Ukázku čte autor. Statek měl plánovanou ztrátu 6 milionů ročně a k tomu navíc prodělával dalších 9 milionů. O pracovní morálce se dalo těžko hovořit. Trpělivě jsem sedával s zootechniky nad výkazy, objížděl jednotlivá oddělení a vysvětloval, jak a co se má dělat. Na to mé zkušenosti již stačili. Mzdy v živočišné výrobě se platily za výkony, to znamená, že dojička byla placena za množství nadojeného mléka, kde Mička prasat či ošetřovatel mladého dobytka za přírůstky na váze. Statek měl sice hospodářské výsledky pod psa, ale na mnohých hodili ní a farmách se platily veliké prémie za dobré výsledky. Nikdy jsem například netušil, jak těžké je v průměru nově narozené tele. Ve výkazech, které jsem dostával, vážila telata vždycky asi 20 kilo. Žádal jsem převážení. Pohled, který mě stihl. Farmář nebyl přátelský, brblal něco. Buzeraci lidí, kteří sami nic nedělají a ostatním ještě přidělávají práci. Leč telátko jsme převážili, mělo 38 kilo. Ten rozdíl 18 kilo se pak později promítl do přírůstků, které dostal někdo zaplacený. Jednodušší bylo uvádět takové přírůstky na váze, aby si ošetřovatel dost vydělal a farmář měl prémie. To se dělalo celé léto. No a pak přišla zima. Farmáře začal výmluva, že není krmení. Dobytek začal hubnout, údajně ztrácel na váze. Ošetřovatel v tom případě dost a zaručenou mzdu a vši byl opět nejlepším pořádku. Při kontrole úkolových lístku jsem zjistil, že průměrná pracovní doba na statku obnáší 16 hodin denně a že jsou i takoví vynikající jedinci, kteří zvládnou pracovat dokonce i 27 hodin denně. Ovšem jsem informoval ředitele. Na rozdíl ode mne však nebyl ochoten energicky zasáhnout, argumentoval podobně jako vedoucí oddělení. Vyšším tvrdě šlápneme na paty, tak nám odejdou. Kde seženeme nové lidi? Po jedné takové debatě mě napadlo, že jsem vlastně neodešel do pohraničí jen pracovat, ale taky psát reportáže do práce. Sedl jsem k psacímu stroji, netušil jsem, že zapalují doutnák.

Ostatní také poslouchají