Pokud nějaká strana přijde hned o dva velice populární politiky, zpravidla je před velkou krizí a rozpadem. V případě hnutí ANO a severomoravských politiků Iva Vondráka a Tomáše Macury to není nějak aktuální. Strana se jich vcelku lehkomyslně zbavila a jede se dále. Předseda Andrej Babiš a jeho korunní princové mají věci stále pevně v rukou. Příčinou nestandardního vývoje je zajisté nestandardnost samotného politického subjektu, který nevznikal zdola z krajů, jak by bylo obvyklé, ale z ústředí skupiny Agrofert v Praze na Chodově. Babiš prostě ano, založil, financoval a vyzval osobnosti, aby za něj kandidovali. Stalo se tak i v případě Vondrák a Macury, kteří svou popularitu mohli vybudovat opravdu právě díky Babišovi. A asi se zase tak moc nediví, že se jich po kritice chce zbavit. Udělala by to ale mimochodem každá strana, kdyby se tolik odchýlili od její politiky, jako bezesporu byla ne loajalita vůči prezidentské kandidatuře předsedy. Jejich odchod je tak nakonec zcela logický, ale logický by byl zřejmě i bez toho. Oba politikové, kteří se nakonec emancipovaly od svého původního chlebodárce, nepřijali postupný politický přesun hnutí doleva. V prvních volbách většinově volili ano. Původní voliči pravice, kteří spatřovali naději v úspěšném podnikateli a bojovníkovi proti korupci. Po jejich následném zklamání začal Babiš přetahovat voliče levice, což bylo paradoxní k jeho profilu miliardáře Vondráka. Macura se nyní snaží najít svůj politický profil. Nebudou to mít jednoduché. Na střed opravu je tlačenice. Mohly by se tak přidat ke stávajícím stranám, než vytvořit nějakou další vlastní. Zatím se svou místní popularitou pracují obezřetně a snaží se setrvat ve svých funkcích, do kterých je původně nominovalo. Ano, a nyní je tam už přirozeně nechce. Už na začátku své nové samostatné politické kariéry budou muset projevit taktické schopnosti. Do příštích voleb mají ještě dost času, ale bude zajisté záležet na tom, jestli se ve svých funkcích udrží a na míře osamostatnění. Přece jen je třeba připustit, že značná část voličů je volila kvůli nim samotným, ale nemalá také díky Babišově značce. Nyní budou muset najít vlastní podobu. Hnutí ANO ale bezesporu musí zpytovat svědomí, že se tak lehce zbavilo regionálně populárních tváří. Na jeho profilu aktuálně levicové strany se tím ale nezmění nic, spíše ji to posílí. Druhým velkým problémem každé strany je nečitelnost, když mluví více zcela rozdílnými hlasy. Největší problém ale stále zůstává jejím předseda. Ano, osobně, jeho popularita v některých voličských skupinách je nesporná, ale omezená. Nemá další voličský a zejména koaliční potenciál. Dokonce i jako opoziční politik budí kontroverze v samotných opozičních kruzích. Jeho možní nástupci nejsou žádní autentičtí levicoví politikové, kteří by nastolený směr přirozeně udrželi. Rozpad ano, za tím odchodem ostravských politiků nehrozí politická budoucnost pragmatického hnutí, které loví voliče tam i onde, je ale málo jistá.