Velkým všeobecně mediálně přijímaným tématem minulých dnů bylo, jak pěti koaliční vláda plní své předvolební sliby. Ty bývají často problematické. Situace se může v čase nějak vyvíjet a není možné odhadnout vše, zvláště v turbulentní době. Přesto je osud stran vládní koalice v mnoha směrech poučný. Jak se nezaplést do vlastních slov. A mohli by o tom nyní vyprávět hlavně premiér Fiala a jeho ministr financí Stanjura, oba z ODS. A právě o tuto stranu jde především. A protože je hlavní stranou vládní koalice, veze se s tím i celá vláda. A jde samozřejmě zejména o slib nezvyšovat daně, který nyní prochází velkou revizí a zmínění politikové se snaží vysvětlit nevysvětlitelné. Přitom není nutné se zase tolik zaplétat do vlastních slov. Je nade vší pochybnost, že předvolební slib byl porušen tím, že předložený vládní úsporný balíček obsahuje i zvýšení daní. Politikové ODS nicméně vysvětlují, že slibováno bylo prý ne zvýšení celkové daňové zátěže, což by se takto nevešlo ani na plakát. Jenže pak je otázka, pokud se nezvyšuje celková daňová zátěž, co je na tom úsporného? Pokud se má na příjmové straně vybrat více daní, pak se celková daňová zátěž prostě musí zvýšit. Nebo proč se to pak dělá? A opravdu by nešlo udělat větší plakát. Jistě možné říci, že daně jsou přesně ta oblast, o které se ve vyspělých demokraciích hraje nejvíce. Právě jejich prostřednictvím může vláda provádět nějakou svou politiku, třeba nastartování ekonomického růstu, kdy se pak daňový výnos opravdu zvýší i bez nových daní. A jsme u toho. Politikové ODS by udělali mnohem lépe, kdyby jasně řekli, jakou to politiku chtějí provádět. Pokud je to například politika mající podpořit bohatší vrstvy společnosti, které jsou v konečném důsledku tahouny případné prosperity, která nakonec prospěje i chudším. Pak i to je přece legitimní. Do toho může zapadat i zrušení superhrubé mzdy a odmítání větší daňové progrese. Stejně tak je legitimní svým voličům zcela upřímně říci, že se situace změnila a některé sliby prostě dodržet nelze. Minulá vláda řešila pandemii COVIDu a také se vymlouvala, že o tom nemohla dopředu vědět. Nezvyšovala daně, ale schodek státního rozpočtu, který se také zavázala snižovat. A do toho se jí podařilo schovat i své další, ne zcela jasné záměry. ODS si za to právem ostře kritizovala. A to jistě také nevěděla, že jí pro změnu potká zase válka na Ukrajině a z ní vyplývající krize. Nyní ale dělá totéž, když ve vládním balíčku není úplně jasné, jaké jsou jeho záměry. A také se to jeví tak, že tam je něco, co ODS raději otevřeně neříká, aby nepopudila. Pokud by ale poctivý politik přiznal, jaká je ve skutečnosti situace, jeho voliči by to jistě pochopili a mohli by mu i odpustit, že něco se prostě reálně splnit nedá. Důležitá je snaha o nějakou politiku, která je předmětem předvolebních slibů. A ta tu byla a je. Poučení pro politické strany. Přesto máme, nemá se slibovat, co splnit ani nelze. Mnozí ekonomové i komentátoři už před volbami upozorňovali, že snižovat tempo zadlužování a zároveň nezvyšovat daně, to prostě možné není. Buď jedno, nebo druhé. I předvolební sliby mají být realistické, a když už se je nepodaří splnit, je lépe to otevřeně přiznat. Tvrdit o černé kouli, že to je bílý hranol, se může spíše nevyplatit než porušený slib. I když to mnozí politikové dělají rádi. Podceňování voliče a spoléhání na jeho špatnou paměť není zrovna tou správnou cestou k případnému dalšímu volebnímu úspěchu.