Názory a argumenty

Radko Kubičko: Hypotéky ekonomické i politické

Názory a argumenty

Radko Kubičko: Hypotéky ekonomické i politické
Ceny energií

Plus

Není snad asi nic ekonomičtějšího než bankovní úvěry, bez kterých se neobejde žádná ekonomika. A úvěry hypoteční jsou dlouhodobé a složité, takže je různí experti obsáhle komentují. Když proto Česká národní banka lehce zvýšila jejich dostupnost zrušením jednoho limitu, spustila se diskuse, co to bude znamenat.
Radko Kubičko

Přepis epizody

Přepis mluveného slova do textu je prováděn automatizovaným systémem a proto obsahuje mnoho nepřesností. Je určen pouze pro rychlou orientaci a vyhledávání. Nalezené výsledky vyhledávání jsou v přepisu zvýrazněny podbarvením.
  • Není snad asi nic ekonomičtějšího než bankovní úvěry, bez kterých se neobejde žádná ekonomika. A úvěry hypotéční jsou dlouhodobé a složité, takže různí experti obsáhle komentují. Když proto ČNB lehce zvýšila jejich dostupnost zrušením jednoho limitu. Spustila se diskuse, co to bude znamenat a panovala spíše shoda, že to nemusí znamenat skoro nic. Většina potenciálních zájemců na bydlení stále stejně nedosáhne. Je zde mnoho faktorů, platí další omezující pravidla, například kolik musí mít žadatel vlastních prostředků. A zásadní samozřejmě úroková sazba, která se odvíjí od té základní stanovené centrální bankou. A ekonomové by mohli přijít s velkým množstvím různých odborných analýz, z nichž mnohé by byly velmi renomované. Jenže je tu jeden základní faktor politický. Hypoteční úvěry velmi úzce souvisejí s dostupností bydlení v ČR. Jejich zavedení a daňové zvýhodnění bylo kdysi hlavní nadějí na vyřešení bytové krize, do které zemi přivedl komunistický režim. Ten také dobře věděl, že bydlení je základní lidská potřeba a svým způsobem jisté právo občana v ekonomicky vyspělé společnosti. Bydlení bylo proto v regulované ekonomice extrémně levné. Nakolik to režim řešil? Nejprve krádeží činžovních domů jejich majitelům a později státní výstavbou ne moc kvalitních panelových sídlišť. Výsledkem bylo chátrání bytů a nakonec jejich totální nedostatek. To byl jeden z významných faktorů nespokojenosti na konci 80. let minulého století, která vedla k sametové revoluci. Jako by se nyní šlo stejnou cestou. Dostupnost bydlení je v ČR na nejnižší úrovni v rámci zemí EU a v zásadě se dá říci, že dnes bydlí jen ti, kdo už bydlí. Možnost mladých lidí získat byt jsou nulové, pokud ho tedy ne zdědí po rodičích či prarodičích. A to právě proto, že nedostupné jsou jak hypotéky, ta komerční nájmy. Sociálních bytů je málo. Obce své byty většinou ještě v dobách regulovaného nájemného privatizovali. Větší rozvoj bydlení družstevního je sice slibován, ale také moc nefunguje. Velká část bytů je využívána jako investiční nástroj, když jejich ceny stále rostou, ani se nevyplatí pronajímat. Ministerstvo pro místní rozvoj pod vedením sympatického piráta Ivana Bartoše slibuje sice různé podpůrné programy, ale finančních prostředků na tom a žalostně málo. A to Piráti byli dříve podezírání se sympatií k radikálním řešením bytových krizí, jako je občas vidíme ve světě, jako je zdanění či přímo vyvlastnění ne obsazených budov, stanovení nadměrných m nebo obnova státní výstavby. Jsou to řešení jistě krátkodobě velmi účinná, ale nakonec se stejně ukáže, že nejlepší je normální tržní cesta. Vláda, zvláště ta pravicová, těžko může trh nějak určovat a centrální banka se svými sazbami musí být samozřejmě nezávislá. Vláda může ale hodně udělat pro jeho nastartování, když nefunguje trh dobře. Hypotéky jsou zjevně nejen ekonomický pojem, ale jak se patří politický. Je s podivem, jak to v otázce bydlení vláda ignoruje. Ač to rozsáhle ve svém programu zmiňuje, asi už na jeden z velkých faktorů nespokojenosti před 34 lety zapomněl a

Více z pořadu

Ostatní také poslouchají