Úpravy volebního zákona, které tento týden schválili poslanci, jdou určitě správným směrem. Vláda původně otevřela i tradiční české téma, totiž průběh voleb ve dvou dnech. Ve většině zemí NATO stačí ten jeden. Je to ale jistá tradice už od prvních svobodných voleb roku 990. Ostatní změny jsou jistě k lepšímu. Demokracie není jednoduchý proces, někdy velmi náročný na sledování pro člověka, který má spoustu jiných každodenních starostí než se v jakémkoliv momentu orientovat v jejich peripetiích. Přesto není nutné některé procesy ještě komplikovat, ale spíše na místě jejich zpřehlednění. Jedním z faktorů, který může ovlivnit volební účast, je velké množství rozličných voleb, konaných navíc v různých rozházených termínech. Vyspělé demokracie se snaží tento proces zjednodušovat třeba i tím, že jsou volby v termínech stálých a volby se kumulují. Ve Spojených státech amerických je například jednou za dva roky podzimní úterý následující pevně po prvním listopadovém pondělí. V ten den se volí prezident jednou za čtyři roky z třetiny senátoři, poslanci, guvernéři, starostové, další místní politikové, šerifové. Probíhají referenda. Každý ví, že se toho jednou za dva roky může v pravidelném termínu zúčastnit. V ČR se volí jindy prezident, jindy poslanci, jindy senátoři, jindy starostové, jindy evropští poslanci. Každé volby mají svůj vlastní pohyblivý termín. Je proto velmi dobře, že by v návaznosti na novelu měl ústavní zákon alespoň pevně zakotvit senátní, krajské a komunální volby na konci prvního říjnového týdne. Zjednodušit se má i volební lístek v prvním kole senátních voleb, ale možná by stálo za to uvažovat i o dvoukolovém volebním systému do Senátu, kde ve druhém kole se účastní minimum voličů. V průběhu let se uvažovalo například o sjednocení obou kol do jednoho hlasování, třeba formou nějakých preferenčních hlasů. Poměrně složité jsou i hlasovací lístky komunálních voleb ve velkých městech, kdy voliči dostávají velké nepřehledné plachty nebo malé časopisy, které se i špatně sčítají. Tam by možná stálo za to uvažovat o podobných volebních lístcích jako do PS nebo krajského zastupitelstva. Pozitivní je i snadnější přístup k voličským průkazům. Naproti tomu korespondenční hlasování třebas i ze zahraničí je nadále neprůchodné. Zatím jsou čeští zákonodárci skeptičtí i k moderním technologiím, například k volebním přístrojům nebo hlasování po internetu, byť součástí vládní koalice jsou Piráti, kteří vždy byli jejich věrozvěstové hlasování ve dvou dnech a či jinde neobvyklé by k jistému demokratickému povědomí též mohlo spíše přispět. Lidé, co se o volby zajímají, si zvykli sledovat jejich výsledky v odpoledních hodinách. Jednodenní hlasování přináší totiž s sebou buď noční napjaté bdění, nebo pak ranní překvapení. Argumenty proti hlasování na počítači jsou zatím zjevně neprůstřelné. Volby přece jen nejsou akční hra. Je třeba pro odevzdání hlasu udělat něco více než kliknout myší. Je ale možné, že postupem doby, kdy se z počítače na dálku vyřizují běžně i velmi závažné věci, odpor bude stále menší, zejména u mladší generace. No a jen připomeňme, že své k tomu brzy budou moci říci i senátorky a senátoři, a to autoritativněji než u jiných zákonů. Podle ústavy totiž zákon o volbách musí také schválit, PS je nemůže přehlasovat.