Po atentátu na slovenského premiéra Roberta Fica se objevilo mnoho výzev k usmíření v rozbolavělé společnosti. Vydat se touto správnou cestou bude ale pro politiky, média, jí občany nesmírně těžká práce. Zatím nejvýraznějším výborným počinem bylo společné vystoupení prezidentky Zuzany Čaputové a nově zvoleného prezidenta Petra Pellegriniho. Tak přesvědčivé gesto může mírnit napětí ve společnosti. Já ale těžko opakovatelné. Čaputová a Pellegrini zastávají či budou zastávat post, který je mimo denní politický provoz, což je výhoda. Věrohodnost prezidentky je nepochybná, nikdy se nezapojila do šíření nenávisti. Naopak Pellegrinim a za zdar působit smířlivě v jakékoliv situaci. Působivé bylo jejich vystoupení jako dvou politiků z různých názorových stran a věrohodně zněla jejich slova vykročme z bludného kruhu nenávisti a vzájemného obviňování. Čaputová. Všichni musí projevit velkou míru zodpovědnosti. Pellegrini pro účinnost takových kroků je tedy potřebná věrohodnost, schopnost podat si ruce přes propast a také gesta či symboly správně načasovat a sdělit. Už když ale zamířil, i prezidenti svůj apel na politické strany narazili. Jak by na společném jednání, na které lídry všech parlamentních stran Čaputová a Pellegrini pozvali, vysílal signály smíření šéf Slovenské národní strany Andrej Danko, který hned po atentátu vyhlásil opozici politickou válku. Na druhé straně pro koho by byl věrohodný expremiér Igor Matovič, jehož politickou metodou vždy bylo vyvolávání konfliktů. Místopředseda směru Luboš Blaha útočí na opozicí i média i jako před atentátem. A také Robert Kaliňák, který teď coby místopředseda vede vládu, vyzval opozici a některé novináře, aby se nejprve omluvil. I Kaliňák řekl, že cesta ke smíru a respektu nevede přes falešnou politickou korektnost. To je bohužel přesné, protože napětí a dlouhodobý nesvár mají na Slovensku hluboké kořeny, což brání cestě ke smíření a některým politikům dokonce i v cestě do prezidentského paláce na schůzku. Nenávist a agrese ve slovenské společnosti, mnohem vyhrocenější než v Česku, lze sílit i v kampani před volbami do Národní rady vloni na podzim. A vůbec nepolevili ani po nich. Vítěz voleb Robert Fico totiž sestavil koalici, která od prvních dní útočí na demokratický systém a prozápadní orientaci země včetně podpory napadené Ukrajiny. Nedávné volby prezidenta rozpory a neklid ještě posílily. Něco přidala i kampaň před eurovolbami. Nicméně hlavní zdroj napětí a sváru je právě zápas o charakter Slovenska, který nemohou demokratické opoziční strany vzdát ani po atentátu na premiéra. Desetitisíce lidí ne chodili na demonstrace po vraždě Jána Kuciaka a jeho snoubenky a aktuálně po útocích na právní řád a veřejnoprávní média z nějaké osobní záští k Ficovi, Pellegrinimu, Dankovi a dalším politikům, ale kvůli obavám, že jsou ohrožena jejich práva, svoboda a demokracie. Právě v tom je zásadní rozdíl oproti Česku, kde je veřejný prostor rovněž zaplaven agresí, ale ne, zesiluje jí vše prostupující kulisa zápasu o charakter státu. Právě ta znesnadňuje všem na Slovensku navázat na silné gesto, jímž společnost po atentátu krásně oslovili Zuzana Čaputová a Peter Pellegrini.