Evropou se valí vlna protiizraelských demonstrací, zvedá se vlna antisemitismu. Je to úměrné tomu, jakou část populace té které země představují přistěhovalci z arabských zemí, kteří jsou geneticky na straně Palestiny a přehlížejí zvěrstva Hamasu. Bohužel se ale tato vlna nevyhnula ani Česku, kde počet přistěhovalců minimální, což je varující a má to i svá specifika, která také nepotěší. Už dříve se sociologové podivovali, jak je možné, že i u nás existuje relativně silný odpor vůči Židům. Podle studie Masarykovy univerzity z roku 2017. Novější údaje bohužel nejsou k dispozici. My skoro pětina Čechů nechtěla mít za sousedy židovskou rodinu. Nechuť k jiným národnostem a etnikum je sice ještě větší, například Araby by za sousedy nechtělo 58 % Čechů, takže odpor vůči Židům lze vykládat jako organickou součást zdejší nesnášenlivosti ke každému, kdo je jakkoli odlišný. Jenže to je dost slabá útěcha. Lidový antisemitismus tady v latentní podobě stále je, někde nezmizely. No a teď se probouzí. Podle Federace židovských obcí se od útoku Hamasu na Izrael zvedl počet protižidovských výpadů především v on-line prostoru. Ve srovnání se stejným obdobím loňského roku, tedy zářím a říjnem, o 400 %. Dovolím si jednu osobní zkušenost, kterou může mít každý, kdo uznává právo Izraele na obranu a dává to najevo ve veřejném prostoru. Přišlo mi několik zpráv například, a to cituji nežli budete psát zase ty židáky moudra, tak se koukněte, jak se ti obřezat si roztahovali dál a dál. Ono vy asi taky budete tak trochu i Cik. Konec citátu zprávy. Antisemitizmus živený dávnými předsudky je prostě u části české populace smutnou realitou. Otevřená nenávist se už dostává bohužel i do veřejného prostoru. Viděli jsme případ, kdy restauratér z Plzně vyvěsil ve výloze protižidovské nápisy. Viděli jsme na propalestinské demonstrace děvče, které mělo na triku nápis Olympic 1972, který jasně odkazoval k masakru izraelských sportovců na hrách v Mnichově. Její obhajoba, že o symbolice neměla tušení, je asi tak důvěryhodná jako tvrzení neonacistů, že na shromážděních zdviženou pravicí ukazují, kolik i na horách sněhu. V obou případech šlo pravda o osoby původem z muslimského světa, což ale na situaci mění jen málo. Co otevřený antisemitismus a etničtí Češi. U českého hospodského, který odmítl obsloužit pivnici u Hrocha hosty z Izraele, se naštěstí ukázalo, že nesnášenlivý obecně. A jak na Facebooku trefně uvedl novinářský kolega a znalec pražské první scény Ondřej Soukup. Platí pro něj parafráze hlášky ze seriálu Most on není antisemita, on jen debil. Ale vlastně je to jen o trochu lepší, protože z historky je vidět, jak se skrze hloupost a s ní spojenou nesnášenlivost dá rychle naskočit na hodně nebezpečné vlny, což je jeden z velkých problémů, který v Česku nyní máme. Zatímco činy, které lze popsat terminologií trestního zákona, lze trestat a zvláště odporné verbální projevy lze alespoň pranýřovat. Z hlouposti nelze dělat vůbec nic, pouze doufat, že nenabobtnal natolik, aby začala masově přitakávat zlu, kterým antisemitizmus je. V on-line prostoru není. Bohužel vidíme, že bobtná rychleji, než jsme si dokázali představit.