Málo, co slyší středopravé strany tak nerady, jako to, že jsou před volbami stejně populistické jako partaje levicové. Jenže zhusta jsou. Když se podíváme na to, co slibovali v rozpočtové oblasti partaje nynější vládní koalice, nelze nevzpomenout na bývalého premiéra za ČSSD Vladimíra Špidlu. Ten tvrdil, že zdroje jsou a že všechny dárečky, které slibuje, jsou zcela reálné. Petr Fiala před volbami zcela obdobně tvrdil, že konsoliduje rozpočet bez toho, aby zvyšoval daně a výrazně šetřil na lidech. Obojí byl samozřejmě nesmysl. A tak jako sociální demokraté museli po volbách zacouvat slavným výrokem tehdejšího ministra financí Bohuslava Sobotky, že naše sliby nebyly zasazeny do reálného ekonomického rámce. Stejný moment nyní zažívá vláda Petra Fialy. Peníze se hledají, kde se dá, a sliby mizí. Máme tu hned několik momentů, o kterých současná vláda tvrdila, že nikdy nenastanou. Především omezení valorizace penzí. Ještě loni v létě ministr financí Stanjura tvrdil, že se důchodci nemusí bát, že se změní mechanismus valorizace důchodů. A hrdě připomněl, že to byla právě jeho ODS, která se zasadila o to, že pro provedení mimořádné valorizace stačí, aby součet meziměsíční inflace překročil pět % nikoli původních 10. A co vidíme nyní? Ano, nejsou na to peníze. Důchodci sice mají znovu dostat přidáno, ale zhruba o tisícovku méně, než měli podle dosavadního vzorečku. Současně vláda začala mluvit o tom, že by živnostníci měli do sociálního systému přispívat více než nyní. Během tří let by se mohly jejich odvody zvednout o 60 %, což je něco, co ve vládním programu opravdu nenajdete. Naopak se tam hovoří o tom, že se zátěž živnostníků sníží. No a do třetice se začalo otevřeně hovořit o tom, že by se měla zvednout daň z nemovitostí, což je zase poněkud v rozporu s větou v programovém prohlášení Fialovy vlády, že cesta ke stabilitě je v reformě výdajů státu a efektivním nakládání s penězi, nikoli ve zvyšování daňové zátěže. Věcně vzato by samozřejmě nebylo možné proti žádnému z těchto kroků, které teď vláda zvažuje, moc co namítat. Důchodový systém je opravdu neudržitelný a není moc důvodů trvat na tom, aby právě a jen důchodci měli pokrytou zvýšením důchodů celou inflaci. V žádném z oboru ekonomiky nerostou mzdy tak rychle jako inflace a třeba rodičovský příspěvek se nevalorizuje o inflaci vůbec. Takže kdyby zůstala valorizace důchodů stejná jako dosud, byl by to zjevný nepoměr mezi starostí státu o různé skupiny obyvatel, především mezi důchodci a nízkopříjmovými rodinami s malými dětmi. Pokud jde o živnostníky, dává zvýšení odvodů také smysl, protože podle studie think-tanku idea při CERGE-EI platí průměrný zaměstnanec v součtu o třetinu vyšší daně a odvody než průměrný živnostník. No a majetkové daně, tam je to zřejmé. České daně z nemovitostí jsou ve srovnání se západními zeměmi úsměvně nízké a vlastně všechna doporučení mezinárodních institucí směřují k jejich zvýšení a naopak ke snížení vysokého zdanění práce. Takže ve všech krocích by bylo možné vládu podpořit a mohli bychom se bavit i o mnohem hlubších změnách, které by vedly k zastavení hrozivého tempa zadlužování budoucnosti. Ovšem předtím by nám měly partaje Fialovy vlády přiznat, že nás před volbami tahali za nos. Strukturální deficit rozpočtu opravdu není způsoben hlavně válkou na Ukrajině, ale zejména populistickými kroky, na kterých se sami tyto strany před volbami podíleli. Například ODS populisticky společně s Andrejem Babišem zrušila superhrubou mzdu a začala tak do rozpočtu skoro 100 miliardovou sekeru. Premiér Petr Fiala a ministr financí Zbyněk Stanjura tak prožívají svůj sobotkovsku špiclovský moment. Zdroje nejsou sliby nebyly zasazeny do reálného ekonomického rámce, tak by to měli přiznat a omluvit se. Podobně jako toho byli schopni sociální demokraté v roce 2003. Jinak vstoupí do historie jako ti, kteří si vymýšleli a zatloukali až do konce. A konec k jejich smůle v takovém případě přijde zcela určitě ve volbách už za dva a půl roku.