Ve sněmovně začíná příští týden to, co se dá brutální klišé nazvat jako horké politické léto. Na program jednání přichází konsolidační balíček, který obsahuje škrty, zvýšení některých daní a omezení valorizace důchodů. Fialova vláda tvrdí, že na přes rok přinese úspory za 94 miliard korun, po dvou letech pak 148 miliard. Horko ve sněmovně bude, protože opozice tedy ano a SPD chce přijetí úspor, které označuje za asociální, bránit všemi dostupnými prostředky, takže se dají očekávat dosud největší obstrukce. Uslyšíme sáhodlouhé projevy nejen Andreje Babiše a Tomia Okamury, které nebudou mít s financemi nic společného. Jednání se bude protahovat do noci, možná se i někdo přilepí ke sněmovnímu pultíku. Lze ale předpokládat, že úspory nakonec během července projdou. Vláda má většinu 108 hlasů a nic nenasvědčuje tomu, že by až na drobnosti byla ochotná s čímkoliv konsolidační balík uhýbat. Zajímavé bude sledovat snad jen to, jestli nakonec kabinet přece jen nedostane rozum a nekývne na zdanění tichého vína. Ale i to by bylo spíš překvapení. Otázkou je spíše, co bude dál. Úspory, které nyní bude řešit sněmovna, totiž nebudou ani náhodou stačit. Je sice pravda, že rozpočet se v červnu vylepšil, z rekordního květnového schodku 271 miliardy korun klesl o 56 miliard. Jenže to je za prvé pořád druhý nejhorší výsledek v historii Česka. A za druhé, když se podíváme, co za vylepšením bylo, spatříme mimo firemní daně hlavně toky z evropských fondů. U zdanění fyzických osob a pojistného dynamika výběru dál klesá, takže strukturální problém samozřejmě trvá. Zatím je pravděpodobné, že na konci roku se bude schodek státního rozpočtu pohybovat kolem 360 miliard korun, tedy bude o 60 miliard vyšší, než ministerstvo financí původně předpokládalo. A to dokonce i když započítáme superdividendu, pro kterou si stát mimořádně sáhl, do společnosti ČEZ. A vezmeme v úvahu avizované úspory v chodu jednotlivých ministerstev. Do budoucna jsou tedy možné v zásadě dvě cesty. Ta první spočívá v celkově racionálnějším hospodaření. Tedy že se konečně někdo podívá na množství agend státu a proškrtá je, že se skutečně omezí dotování všeho možného a že si přestaneme namlouvat, že vyrovnat rozpočet půjde bez dalšího zvýšení daní. Druhá cesta pak spočívá v tom, že zavřeme oči a řekneme si za tím je to dobrý. Jiné země EU jsou zadluženy více a pojedeme nezmenšenou rychlostí vstříc dluhové zdi. Jak to s Českem nakonec dopadne, to bude záležet na odvaze této vlády, ale také na tom, jaká vláda přijde po ní.