Zprávy agentur, které jinak záslužně mapují politickou náladu v zemi, málokdy něčím překvapí. Od voleb v roce 2017 se to, když preference mění jen minimálně. Vítěz roku 2017, tedy Babišovo hnutí ANO, udrželo podporu od voličů po celé 4 roky na stejné úrovni. To se podařilo také Okamurovu hnutí SPD, které patřilo k jeho spojencům. Ve volbách roku 2021 se v zásadě opakovali výsledky z roku 2017. Jenom se do sněmovny dostali sociální demokraté a komunisté, blízcí Babišovi spojenci. A to byl hlavní důvod, proč nastoupila středopravá koalice. Její premiér Fiala rovněž opakuje Babišovi výkony. Podle lednového průzkumu agentury MEDIAN dosahuje podpora pěti středopravých stran 40 %, tedy zhruba stejných výsledků jako ve dvou předchozích volbách. Na druhé straně se ani Babišovi, ani Okamurovi příliš nedaří vylepšit obvyklou podporu, která v součtu dosahuje stejných 40 %. Příští volby asi opět rozhodne některá z menších stran, které dnes nejsou ve sněmovně. To však není podstatná informace průzkumu Median. Příliš vážně není nutné brát ani úvahu o tom, že tuzemská politická scéna je nesmiřitelný konfliktem rozdělena na dvě formace. Na jedné straně středopravá koalice, na druhé straně populistická hnutí. A že volič z jednoho ani druhého bloku propast někdy nepřeskočí. Důležitější zpráva, že se zdejší strany prostě naučili dělat politiku podle pravidla, až se zima zeptá. Přitom zimou jsou míněny příští volby. Komentátoři si často stěžovali na premiéra Babiše, který na místo potřebných reforem jenom snižoval daně, zvyšoval důchody, dávky rodinám, mzdy státních zaměstnanců či dotace podnikům, nemluvě o investicích do často nepotřebných dálnic. Nepřetržitou kampaní udržel podporu dosavadních voličů. Nedokázal ovšem čelit dluhové bouře vyvolané pandemií COVIDu, a dokonce jí pomáhal rozpoutat, je. Na první pohled může být překvapením, že stejně postupovala vláda Petra Fialy, i když ministři slíbili, že Česko dluhu naopak zbaví. Vláda však nezvyšuje daně stejně jako dříve přidává seniorům na důchodech, rodinám na dávkách, zavedla mimořádné dotační programy pro energetiku, ještě víc investuje do dálnic. Není divu, že se na hromadu státního dluhu vrší dosud nevídaným tempem další stamiliardy a že strukturální schodek, tedy schodek veřejných financí, po odečtení vlivu ekonomického cyklu poklesl za tři roky od COVIDu ze tří na dvě % hrubého domácího produktu. To je nápadný rozdíl proti minulému vydání úsporné politiky za vlády Petra Nečase, která během tří let snížila strukturální schodek ze čtyř % na nulu. Všichni ovšem vědí, jak to s Nečasovou vládou dopadlo. Bezohledné úspory vedly nejen k jejímu předčasnému konci, ale také k tomu, že strany v ní zúčastněné nezískali v navazujících volbách 40 %, na které se může těšit Fialův kabinet. Ale necelých 20 %. Nikdy více, řekne si po takové zkušenosti každý pragmatický politik. Teď tedy Česko. Proč to největší pandemickou katastrofou v dějinách následovala historická inflace. Ovšem řečeno s viceguvernérem ČNB Evu Zamrazilovou během té doby bohatství domácností zůstalo na svém. Podle údajů Českého statistického úřadu lze dodat, že se nesnížila ani příjmy. Demokracie politiky naučila svému základnímu pravidlu, tedy nezlobit voliče nadmíru. Tím se mimo jiné stabilizovali politické poměry. Ovšem zároveň se zdá, že zdejší společnost bude žít z podstaty, kterou nashromáždili minulé generace a zadluží generace budoucí.