Zbyněk Stanjura je úplně jiný ministrem, než byli jeho předchůdci v časech Andreje Babiše. O tom nemůže být sporu. Od zveřejnění základních parametrů státního rozpočtu na rok 2023. Babiš a jeho ministři totiž zvyšovaly výdaje rozpočtu i deficit o stovky miliard s neuvěřitelnou lehkostí. A jejich nástupce Staňura při zvyšování rozpočtových výdajů na nějakou tu stamiliardové hledí. Zároveň však dokáže zajistit příjmy, aby příliš ne prohloubil schodek. Může přímo imponovat styl, s jakým ministr řeší nutnost zavést strop na ceny energií. Jeho návrat, že ceny udrží pod dvojnásobkem předkrizové úrovně a náklady nechá zaplatit prostřednictvím nových daní. Ty společnosti, které, na které si nejvíc vydělávají, skutečně slibuje elegantní řešení na úrovni Margaret Thatcherové. Ocenit lze i rozhodnutí, podle toho se do rozpočtu přelijí zisky z prodeje emisních povolenek, o jejichž užitku by bylo možné jinak pochybovat. Vy jste tedy navýšil výdaje o 200 miliard korun, okamžitě však našla 175 miliard a deficit tak vyrostl jen o 25 miliard. Nezbývá než držet palce, ať experiment vyjde. Přesto se, byť jen povrchní pozorovatel nemůže zbavit dojmu, že v novém rozpočtu něco není úplně v pořádku. Příkladem může být navýšení výdajů na důchody o 19 miliard. Nejde o pravidelnou valorizaci, ale příspěvek s názvem výchovné. Podle zákona schváleného ještě minulou sněmovnou na něj budou mít nárok matky, které dospěly do penzijního věku ve výši 500 korun měsíčně za každé vychované dítě. Částku dostanou, i když to neodpovídá pojistnému, které odváděly. Samozřejmě možné vysvětlovat, že matky mají na tyto peníze morální právo. Na druhé straně však není slušné nutit současnou výdělečně činnou generaci, aby odváděla na státní důchody víc peněz, když nikdo ani netuší, na jak vysoké penze budou mít nárok i příslušníci za 10, 20 nebo 30 let. Staňkov rozpočet tedy rozděluje ničím nekryté peníze podle pravidla po nás potopa. Rozpočet zároveň zvyšuje výdaje na dopravní stavby a ministr k tomu podotkl, že třeba financovat investice, které naplánovaly předchozí vlády. Nepadlo ani slovo, jestli minulá vláda, kterou Stanjura další ministři kritizují, navrhla investice, to je mají odpovídající ekonomický efekt. O 20 miliard se musí zvýšit platy státních zaměstnanců. Jejich počet však není možné jakkoli snížit. Také o dřívějších ministrů jsme něco podobného slyšeli. Jinými slovy, kromě převratných energetických opatření jde rozpočet svou cestou, která je stejná, jako byla v uplynulém desetiletí. Pokud o dřívější ministři dělali dobře, tak dnes nedává smysl kritizovat. Pokud dělali chyby, tak současná vláda tyto chyby opakuje.