Snaha vlády vrátit rovnováhu státním rozpočtu připomíná tragikomedii. Řekl to ekonom David Marek už potom, co ministr financí Zbyněk Stanjura odeslal do vlády podrobný návrh rozpočtu na rok 2024, není důvod polemizovat se zkušeným odborníkem, který se veřejnými financemi zabývá desítky let. Přesto je možné vidět rozpočet také z té druhé lepší strany. Samozřejmě užitečné poměřit rozpočtový návrh podle kritéria, jestli vrací veřejné finance z velkovýroby dluhů do standardního provozu, kdy se politik ani daňový poplatník nemusí bát věřitelů. Když to nedopadne dobře, pak je ovšem třeba zhodnotit, jestli pokus o sanaci rozpočtu aspoň využívá všechny dostupné zdroje. Návrh tedy říká, že výdaje rozpočtu napřesrok dosáhnout zhruba 2 milionů a 200 miliard korun. Příjmy však budou o 250 miliard nižší. Proti letošnímu roku v tom není žádná zásadní změna. Schodek, tedy rozdíl mezi výdaji a příjmy, se letos očekává u hranice 300 miliard. Vládní strany tedy složitě vyjednávaly o úsporném balíčku. Měli 63 zákonu, zvyšovaly daně, škrtali dotace. Výsledek však může jen těžko přesvědčit ty, kdo čekali skutečnou změnu. Přesto existují argumenty, kterými se vláda může bránit rozpočtu. Tedy nebylo možné jen tak šetřit, když chtěl kabinet Petra Fialy konečně splnit letitý závazek, podle kterého Česko vydá za zbrojení dvě % svého HDP. To ovšem znamená přidat na armádu 40 miliard korun. Zároveň zákon vládě předepisuje valorizovat penze. To je hlavní důvod, proč se výdaje v sociální oblasti zvýší na přes rok o 28 miliard. Dalších 25 miliard bude nutné vyčlenit navíc na náhradu úroků za státní dluh. Jinými slovy vláda šetří. Jak je vidět například na výdajích pro zaměstnance státu, když na většině úřadů se platy nezvyšují, ovšem z druhé ruky zase musí peníze rozdávat. Obecně lze situaci přiblížit tím, že hospodaření státního rozpočtu má dlouhodobě zavedená pravidla, která odrážejí postoj zdejších občanů ke svému státu. Od roku 2018, kdy se začala rovnováha rozpočtu hroutit, vyrostly neuvěřitelně rychle výdaje na bezpečnost. Tím se v první řadě myslí sociální zajištění a zdravotní péče, vedle toho obrana, policie, justice. Zároveň se hodně utratilo za neefektivní investice, hlavně do dopravy. Náklady tak rostly rychleji, než finanční úřady dokázaly vybrat na daních a stát si musel víc půjčovat. Ani rozpočet pro rok 2024 na tomto základním nastavení nic nemění, a proto také není možné srazit schodek ze dne na den a zřejmě ani za 10 let. Jsme společnost, která má nejlepší roky za sebou. Produktivita klesá. Zároveň se musíme chránit před nepříznivými podmínkami vnějšího světa. Pokud tímto způsobem rozumím dnes v situaci, tak vláda dělá, co může. Navíc se skládá z pěti stran, které sledují zájem pouze svých voličů. Těžko potom čekat, že se z komplikovaných jednání o úsporném balíčku vynoří nějaké poselství nebo výzva, které by dokázaly změnit současný pesimismus a otevřít nové perspektivy, o kterých jsme si mysleli, že máme ještě docela nedávno. Ovšem na něčem takovém se pět koaličních stran shodnout nemůže. Navržena záchrana rozpočtu, tedy úsporný balíček, proto spočívá jen v dílčích krocích, jakými jsou například úspora devíti miliard na nepedagogickému personálu regionálních škol, omezení podpory obnovitelným zdrojům energie, jejichž náklady ovšem namísto státu převezmou spotřebitele. Omezení slev jízdného ve veřejné dopravě, případně zvýšení daní podnikům a živnostníkům. Na současném rozpočtu je přitom dobře vidět, jak ušetřené peníze okamžitě spolknou rostoucí výdaje v obvyklých sociálně bezpečnostních položkách. Jinými slovy za těchto podmínek předložilo ministerstvo financí solidní rozpočet na rok 2024. Kromě mírného zlepšení stavu veřejných financí může posloužit jako dobrá ilustrace stavu společnosti. Není sporu. Už je to opravdu připomíná tragikomedii.