Nakupovat v Česku potraviny připomíná už několik let jízdu na horské dráze. Tento stav trvá dosud proti dřívějšku s tím rozdílem, že horská dráha směřuje dolů. Muselo stát něco výjimečného, protože v žádné jiné zemi k podobně radikální korekci cen směrem dolů nedošlo. Obecně vzato, potraviny zdražovaly ve všech evropských zemích od roku 2021 skoro o 30 %. Nečekaný je ovšem fakt, že po dubnovém pádu posledních měsíců patří Česko do skupiny zemí, kde byl cenový růst pod průměrem. Důvodu bude nepochybně celá řada. Především nelze přehlédnout, že vláda od ledna snížila daň z přidané hodnoty na potraviny o tři %, ovšem potraviny meziročně zlevnily o šest %, zatímco v průměrné evropské zemi ceny spíše rostly. Tím se nabízí druhé vysvětlení. Tuzemské ceny vystřelily v minulém roce neobvykle vysoko, protože producenti a prodejci využívali inflační příležitost příliš bezostyšně. Lidé ovšem výrazně omezili nákupy a ceny prostě dolů jít museli. Ani takový výklad však není bez chyby. Stejnou inflaci v potravinách v letech 2022 a 2023 zažili zákazníci i v jiných postkomunistických členských státech unie. Při cenovém poklesu však sousedé z východu Čech i dosud nenásledují. Třetím důvodem může být dobrá úroda. Pokud se loni urodilo dost pšenice a ovoce, nemuselo snížení cen přinejmenším producenty tolik bolet. Další detaily prozrazuje pohled na jednotlivé druhy potravin. Víc než v Evropě v tuzemsku zdražoval chléb, pečivo, rostlinné tuky a zelenina včetně brambor. Ve všech případech Česko trpí slabou nabídkou. Tuzemské pekárny jsou příkladem tolik citovaného oligopolu. Výrobu rostlinných olejů srazila do kolen politika, když zařadila olej z řepky do kategorie pohonných hmot. U zeleniny zanevřeli zemědělské velkopodniky na pracovně náročnou produkci a většina druhů se musí ve velkém dovážet. Jednou větou dobrodružný příběh o cenách potravin potvrzuje některé spekulace, kde má tuzemský zemědělsko-potravinářský komplex největší mezery? Něco není v pořádku u zemědělců, jiné nedostatky mají potravinářské firmy a chyby se najdou i v dotační politice státu. Na druhé straně se zdá, že v tuzemském maloobchodu s potravinami funguje konkurence. Dokonce nahrazuje některé nedostatky zdejšího potravinářství například polským a německým dovozem masa a mléčných výrobků. Po letech cenových katastrofy lze ocenit, že se nejhorší cenové výstřelky je té oblasti maloobchodu dávají do pořádku. Jak ovšem říkají sami zemědělci při dobrém počasí jen aby nám vydrželo.