Proč nemůžeme zlevnit elektřinu? Tak zní klíčová otázka, která bude v příštích měsících určovat ekonomickou rozvahu domácností a nepřímo i politickou situaci Česka. Na odpověď čekáme. Veřejná diskuse o cenách energií na příští rok a zvláště o ceně elektřiny vzbuzuje větší emoce než jakákoli jiná diskuse. Přesto je výsledek takřka zanedbatelný. Co se vlastně stalo? Energetický regulační úřad navrhl, o kolik se má v příštím roce zvýšit regulovaná část ceny dodávky elektřiny pro zákazníka. Na to reagovala opozice a část expertů i veřejnosti pokřikem, že se cena zdvihne neúnosně dokonce o desítky %. Premiér Petr Fiala na to svolal speciální tiskovou konferenci, kde vysvětlil, že elektřina zdraží maximálně o % a většině rodin nezdraží vůbec. Právě v té chvíli se objevila otázka, proč vlastně elektřina zlevní, když je po energetické krizi a všechno se vrací k normálním poměrům. Řečeno ve zkratce domácnost nejobvyklejší sazbou D0 dvě, které elektřinu využívají nasvícení a na provoz běžných spotřebičů, platila před krizí za kWh elektřiny šest korun. Loni po prvním zdražení stála kWh asi osm korun. Od letošního ledna, když oslabila ochrana zákazníků, dosáhla 10 korun. Napřesrok to bude zase 10 korun. Sice cena samotné elektřiny poklesne o korunu nebo o korunu 50 za kW hodinu. Proti tomu ale zdraží distribuce, případně se obnoví některé poplatky, které během krize za spotřebitele hradila státní pokladna. Debaty o cenách elektřiny jsou složité, jenže základní problém je nasnadě. Před krizí stal elektřina šest korun za kW hodinu. Proč tedy po návratu k normálu zase na šest korun s lednu. Veškeré složitosti při výkladech expertů může spotřebitel hodit stranou a učinit poměrně jednoduchý závěr. Ten, kdo elektřinu vyrábí či prodává, zvýšil během krize své příjmy a teď o ně nechce přijít. Někteří experti tvrdí, že cenu elektřiny jako takové někdy se říká silová elektřina, určuje evropský trh a na něm dosud ceny dolů nešly, jak se děje třeba na trhu s plynem. Jenže není jasné, jestli nějaký trh s elektřinou vůbec funguje, případně jak je efektivní. Například domácnosti ve všech zemích Visegrádu platí za elektřinu méně než Češi a tuzemské sazby během krize předhonili podle Eurostatu například Rakousko. Ve většině evropských zemí elektřina zlevnila, ale Češi se toho nemohou dočkat. Třeba evropský trh nefunguje a o cenách pro zákazníky v první řadě rozhodují regulace té které vlády. Tím vzniká z pohledu spotřebitele otázka, proč tedy zdejší vláda svými regulacemi cenu nesnížila? Třeba se dá vysvětlit, proč to právě v Česku nejde, ale přesvědčivá odpověď dosud na stole není.