Vpád odsuzujeme jako agresi, jako útok na svrchovaný samostatný stát, jako vměšování do jeho vnitřních záležitostí. To jsou slova, která poměrně přesně pojmenovávají dění v Československu v srpnu 1968, tedy v době okupace země vojsky Varšavské smlouvy, nezazněla z úst českých politiků nebo historiků. Jejich autorem byl ruský prezident. Nejmenoval se Vladimir Putin a ne, komentoval nejnovější spor týkající se hodnocení 21. srpna 1968. Pronesl je bývalý ruský prezident Boris Jelcin v roce 1993. O 13 let později podobně na srpnové události v tehdejším Československu nahlížel Vladimir Putin. Je s podivem, že už v té době nebyl 20. srpen v českém kalendáři označen jako den památky obětí invaze v roce 68 a následné okupace vojsky Varšavské smlouvy. Českým politikům a zákonodárcům trvalo od listopadu 89 desítky let, než se k tomuto označení dopracovali. Byli za to náležitě oceněni ruským ministerstvem zahraničí. To je pokáralo za vracení se k této události, což podle něj neprospívá vzájemným vztahům. Přitom Rusku by mohlo být označení 21. srpna v kalendáři ČR lhostejné. Jeho pojmenování neodporuje už citovaným slovům Borise Jelcina ani pozdějšímu hodnocení Vladimira Putina. Jak už to většinou bývá, nejde ani tak o historii, ale o současnost. Rozruch kolem kontroverzní sochy maršála Koněva v Praze, snaha uctít památku vojáků Ruské osvobozenecké armády, chcete-li vlasovcům v Řeporyjích a velmi svérázná obhajoba tohoto rozhodnutí místním starostou. To jsou hlavní motivace, proč jsme svědky dalšího ruského pokusu o vměšování do vnitřních záležitostí svrchovaného státu. A protože toto pletení se do cizích věcí není podpořeno tanky. A protože je ČR součástí NATO, nemusí si čeští činitelé s výroky ruského ministerstva zahraničí příliš lámat hlavu. Vyřešili to několika slovy, která odsuzují výroky ruské strany. Pronesli je ve vzácné shodě prezident, premiér, ministr zahraničí a řada dalších českých politiků. Zkrátka se názorně ukázalo, že srpen 68 nebude nejlepší způsob, jak jim může Rusko ovlivňovat dění v ČR. Pochopitelně existují metody daleko účinnější, o čemž svědčí pravidelná varování tajných služeb ke škodě této země a ku prospěchu Ruska. Na takové hrozby nejsou čeští představitelé schopni reagovat stejně jednomyslně a rozhodně, jak to dokázali v souvislosti se srpnem 68. Přitom Putinův režim by se rád a daleko výrazněji vměšoval do vnitřních záležitostí ČR. Nejlépe způsobem, jakým to bývalý Sovětský svaz dělal v Československu od konce druhé světové války až do listopadu 1989.