Stačil rok od zvolení Petra Pavla prezidentem k tomu, aby utichly diskuse o změnách pravomocí hlavy státu. Jeho předchůdce Miloš Zeman posíleným mandátem z přímé volby se během 10 let opakovaně pokoušel testovat, kam až může zajít. Vzhledem k tomu, že jeho političtí rivalové mu tento způsob výkonu prezidentské funkce tolerovali, byli jsme svědky několika ústavních podivností. Namátkou můžeme vzpomenout jmenování Rusnokovy vlády, která vůbec neodrážela složení PS, případně zpochybňování toho, zda demise premiéra Sobotky automaticky znamená pád celé vlády. V neposlední řadě odmítání odvolat ministra na návrh premiéra. Nejenom tyto kroky vyvolávali polemiku o tom, zda by neměly být změněny pravomoci přímo zvoleného prezidenta. Někteří by je v konfrontaci s počínáním Miloše Zemana raději omezili, jiní naopak posílili. Jak ukazuje dosavadní působení Petra Pavla na Hradě, velmi záleží na přístupu konkrétní osoby. Zkrátka stejná pravidla se dají využívat odlišným způsobem. V případě současného prezidenta jsme zatím nezaznamenali žádný zásadní krok, který by vyvolal polemiku o tom, zda hlava státu nepřekračuje ústavní mantinely. Jak v rozhovoru pro ČRo Petr Pavel prohlásil, nežijeme v prezidentském systému, proto podle něj pravomoci prezidenta odpovídají roli, kterou by měl podle ústavy vykonávat. Není divu, že podle jeho vyjádření pro ČRo zatím nezaznamenal žádné silné hlasy volající po debatě o úpravě prezidentských pravomocí. Rok, který uplynul od jeho zvolení, zároveň dokazuje, že se hlava státu nespokojila pouze s reprezentativní roli jí, naopak se snaží tuzemskou politiku v rámci vymezených ústavních mantinelů ovlivňovat. Zároveň je zřejmé, že bez předchozí politické průpravy se mu to nedaří tolik jako jeho předchůdcům. Například se nestal úspěšným moderátorem jednání vládní koalice s opozicí, byť je občas dokázal přivést ke společnému stolu, nepodařilo se mu jejich vzájemný konfrontační styl přeměnit v kultivovaný dialog. Názorně to dokazuje dění v PS. Nekonečné obstrukce mají k věcné polemice hodně daleko. Podobně marná je snaha Petra Pavla zbavit se nálepky provládního prezidenta. Toto označení opozice používá opakovaně v momentech, kdy nebyla spokojená s přístupem hlavy státu k některým sporným zákonům. Očekávané veto se nekonalo, což podle opozice automaticky znamená potvrzení pověsti provládního prezidenta. Zkrátka rok od zvolení se Petr Pavel názorně přesvědčuje o tom, že svět politiky je komplikovaný a pohybovat se v něm není jednoduché. Přesto se v něm zatím chová takovým způsobem, že nevytváří prostor pro pochybnosti o tom, zda tak činí v souladu s ústavou.