Ceny potravin musí klesnout, prohlásil srpnu na výstavě s názvem Země živitelka premiér Petr Fiala. Několik měsíců po tomto výroku se osobně přesvědčil, že tomu tak není. Alespoň ne v takové míře, aby se občanům ČR nevyplatilo jezdit nakupovat do Německa či do Polska. Ostatně premiérův ekonomický poradce Štěpán Křeček toto doporučoval lidem už na jaře letošního roku. Nižší ceny potravin sliboval zajistit dnes už bývalý ministr zemědělství Zdeněk Nekula. Vylámal si na tom zuby a předčasně v úřadu skončil. Jeho nástupce Marek Výborný pro jistotu zvolil opatrnější taktiku. Opakovaně zdůrazňuje, že ceny potravin nemůže určovat ministr zemědělství ani vláda. Petr Fiala to rovněž prohlašuje naposledy ve videu, ve kterém na základě osobní zkušenosti demonstruje cenový rozdíl mezi nákupem v německém a v českém obchodě. Ne překvapivě vyznívá toto srovnání ve prospěch našich sousedů. Podobnou zkušenost by premiér udělal i v Polsku. Pokud by chtěl tímto stylem putovat Evropou, mohl by se osobně přesvědčit o tom, že ve většině zemí mají lidé levnější energie než u nás. Zároveň by zjistil, že se převážně nemusí potýkat s tak prudkým poklesem reálných mezd jako v Česku. Zkrátka různých osobních zkušeností by mohl získat přehršel vzhledem k tomu, že má kolem sebe tým poradců a k dispozici řadu statistik, může zůstat ve své kanceláři a tyto problémy řešit. Nelze to odbýt tvrzením, že si s tím musí poradit trh. Ten skutečně hraje důležitou roli, pokud však správně funguje. To znamená, že na něm dochází ke skutečnému konkurenčnímu boji. Zdá se, že v Česku tomu tak zdaleka není. Jinak by různí výrobci a prodejci nemohli výrazně zvyšovat ceny při každé vhodné příležitosti, například v době dramatického růstu energií následovaného vysokou inflací. Někteří toho spíše zneužili a zdražily více, než by odpovídalo skutečnosti. Nemají-li lidé a firmy příliš na vybranou, musí za takových podmínek kupovat. Byť například nejnovější čísla o propadu maloobchodních tržeb dokazují, že tak činí méně než v minulosti. Zkrátka nejenom chování zákazníků hraje v tržním prostředí důležitou roli. Ke konkurenčnímu prostředí přispívá také správné fungování institucí, které mají dohled nad férovou hospodářskou soutěží na starost. V neposlední řadě jde o podmínky pro podnikání a nejrůznější byrokratické překážky, které ho znesnadňují, či o dotace, které tržní prostředí někdy pokřivují. Zkrátka vláda nemusí pouze apelovat na zemědělce, zpracovatele a prodejce, aby zlevnili. Problém je v tom, že se chová podobně. Ukazuje se to na připravovaném zvýšení plateb za regulovanou část ceny elektrické energie. Navrhovaná suma má být natolik vysoká, že de facto vynuluje znatelný pokles ceny této energie na burzách, takže lidem a firmám se už tak drahé energie razantně nezlevní. Mají být spokojení s tím, že se jim buďto ještě nezdraží, nebo zdraží jen nepatrně. Proč by tomu navzdory nákupu premiéra v německém obchodě mělo být u potravin jinak?