Co mají společného? Nejasné financování premiérova bydlení, radar v Brdech, amnestie prezidenta Václava Klause nákupu vojenských letadel nebo daňové zvýhodnění biopaliv? Na první pohled nic. Máte-li dobrou paměť nebo si prostudujete zprávy z minulosti, jednu spojitost nakonec najdete. Všechny zmiňované věci sloužily jako záminka k jednání o nedůvěře vládě. V historii ČR nebyly pouze tyto. Výčet by mohl být ještě delší. Šifrovaný telefon ministra vnitra Víta Rakušana je už 18. důvodem k hlasování, které mohlo vést k pádu kabinetu. Od roku 1993 se v této zemi vystřídalo 13 premiérů. Teoreticky tak mohl zažít tuto zkušenost každý z nich, někdo dokonce opakovaně. Není to pravda. Václav Klaus sice nemusel čelit hlasování o vyslovení nedůvěry, přesto jeho druhý kabinet předčasně skončil. Ekonomické problémy země a nejasnosti kolem financování ODS vedly k rozpadu koalice a ke konci vlády. Rovněž premiéři, kteří byli představiteli tzv. úřednických vlád, hlasování o nedůvěře nezažili. Nebyl k tomu důvod. Jejich kabinet měl především dovést ČR k předčasným sněmovním volbám. Řeč je o Josefu Tošovském a Janu Fischerovi. K nim by se mohl přiřadit Jiří Rusnok. Toho však bez konzultací s politickými stranami po demisi Nečasova kabinetu jmenoval prezident Miloš Zeman. Výsledkem bylo, že tato přechodná vláda nezískala ani důvěru většiny poslanců a celou dobu úřadovala v demisi, takže jí nedůvěra vyslovena být nemohla. V klidu byl i Jiří Paroubek. Ten v křesle premiéra strávil zhruba rok a hlasování o vyslovení nedůvěry čelit rovněž nemusel. V oblasti teorie se tato možnost vznášela nad kabinetem Miloše Zemana. To držela u moci tzv. opoziční smlouva, kterou uzavřel s hlavním rivalem, tedy s ODS. Těžko mohli občanští demokraté vyvolat hlasování o nedůvěře. První, kdo se s tímto jevem potkal, byl premiér Vladimír Špidla. Od té doby nejde o jev výjimečný. Zvlášť když je u moci pravicová vláda. Petr Nečas v premiérském křesle čelil tomuto hlasování hned pětkrát. Všechna přežil, přesto se konce funkčního období nedočkal. Vaz mu zlomil policejní zásah na Úřadu vlády, po kterém následovala jeho demise. Bez asistence policie se odehrál předčasný konec kabinetu Mirka Topolánka. Ten padl při pátém pokusu o vyslovení nedůvěry. Bez pomoci některých poslanců z vládního tábora by se to nepovedlo. Plán opozice na rychlé předčasné volby však zhatil verdikt Ústavního soudu. Nástup tzv. úřednické vlády sebral ČSSD možnost vymezovat se vůči nepříliš populární pravicové vládě. Nebylo překvapením, že po následujících volbách nezískala sociální demokracie křeslo premiéra, což odsunulo Jiřího Paroubka do politického ústraní. Vydrží-li současné tempo hlasování o nedůvěře, může se stát Petr Fiala rekordmanem v počtu pokusů, který musel v pozici předsedy vlády čelit. Pokud udrží jednotu uvnitř vládní koalice, nerozšíří klub premiérů, kterým byla vyslovena nedůvěra. Zatím ho tvoří jediný člen Mirek Topolánek.