Dluhy se musí platit, uvědomí si minimálně jednou za rok politici, když projednávají návrh státního rozpočtu. Tentokrát si premiér Petr Fiala povzdechl, že na obsluhu dluhu bude příští rok potřeba vyčlenit zhruba 95 miliard korun. Vloni na to stačilo v uvozovkách jen 50 miliard, letos by jich mělo být okolo 70. Jde o peníze, které nemůžete použít na nic jiného. Jejich přesný objem závisí nejenom na dlužné částce, kterou je třeba splácet, ale také na výši úroků. Zjednodušeně řečeno, čím hůře daná země hospodaří, tím má mizernější pověst a půjčuje si za méně výhodných podmínek. Může se dokonce dopracovat k tomu, že si nebudeme mít od koho půjčit nebo pouze za takových okolností, které nedokáže zvládnout. Rozpočet na příští rok může reputaci ČR na finančních trzích částečně vylepšit. Jeho schodek má oproti letošním 295 miliardám klesnout na 252 miliardy. Zda tomu tak skutečně bude, to se ukáže až v lednu roku 2025. Tehdy budou sečteny všechny příjmy a výdaje. Na základě toho potom vyjde skutečný deficit. Ten zdaleka ne vždy odpovídá plánu. O tom, zda se nebude představa od reality výrazně lišit, rozhoduje celá řada okolností. Některé jsou těžko předvídatelné. Příkladem může být vypuknutí covidové pandemie. Ta způsobila ochromení života nejenom v ČR a udělala do státního rozpočtu neplánovaně velkou díru. Ze schodku v roce 2019 ve výši necelých 29 miliard jsme se během 12 měsíců dostali k sumě zhruba 367 miliard. Od té doby jsme pomalu přivykli tomu, že se deficity počítají spíše ve stovkách miliard než desítkách. O přiblížení se k nule nemůže být řeč. Jinak tomu nebude ani v příštím roce. Přitom k na první pohled přijatelnějšímu číslu se vláda dopracovala také pomocí přesunu některých výdajů či půjček mimo kapitoly státního rozpočtu. Zkrátka cesta k vyrovnanému hospodaření bude ještě dlouhá, byť premiér Petr Fiala považuje za úspěch, že se na ni alespoň jeho vláda vydala. Nasadila však takové tempo, že do cíle v dohledné době nemůže dorazit. Na ní by potřebovala, aby plánované příjmy rostly více než výdaje. Dosud tomu bylo přesně naopak. Proto se za poslední roky tempo zadlužování neúměrně zrychlilo a stalo se dlouhodobě neudržitelným. Z tohoto pohledu lze považovat jeho přibrždění za dobrou zprávu. Tempo snižování schodku by mohlo být přitom ještě výraznější třeba v případě, kdyby občanští demokraté ve spolupráci s hnutím ANO nesnížily rozpočtové příjmy zrušením tzv. superhrubé mzdy. Nyní by Fialův kabinet mohl počítat na straně příjmů s částkou kolem 100 miliard korun, tedy se sumou zhruba odpovídající obnosu, který musí stát v příštím roce vydat na obsluhu dluhu.