Najít zdroj, který způsobil ekologickou katastrofu na řece Bečvě, bude otázkou několika hodin. Alespoň si to myslel pár dnů po havárii tehdejší ministr životního prostředí Richard Brabec. Nejenom on se mohl v následujících měsících přesvědčit o tom, že tak snadno se k pravdě dobrat nepůjde. Skutečný viník se nepřiznal, takže bylo nutné po něm pátrat. Hledání pachatele bylo ztíženo několika chybami. Ty nejvíce probírané se týkaly způsobu odběru kontaminované vody výpustí z průmyslových areálů do řeky, kudy se mohl jet dostat, bylo hned několik. Zkoumány bezprostředně po havárii nebyly zdaleka všechny, takže vyšetřovatelé byli hned na počátku ochuzeni o možnost získat jeden z klíčových důkazů. V momentu, kdy policisté svoji pozornost zaměřili na firmu Energoaqua, se museli vypořádat s určitým rozporem, proč ryby začaly hynout až několik km od místa, kterým se měl jet dostat do řeky. Další pochybnosti se objevily v souvislosti s množstvím kyanidu, který měl takto rozsáhlou otravu vyvolat. Podle výpočtů opírajících se o fungování podezřelé firmy toho nemohla být schopna. Zjednodušeně řečeno, neměla k tomu mít dostatek kyanidu. Rozporu se v průběhu shromažďování důkazů objevilo více. Ostatně vsetínský okresní soud chtěl vrátit kauzu státnímu zástupci k došetření, aby nenastala důkazní nouze. Olomoucký krajský soud s tímto názorem nesouhlasil, takže případ ekologické havárie na řece Bečvě zamířil do vsetínské soudní síně. Verdikt, který byl vynesen více než tři roky po této události, nevnesl do případu jednoznačně snu. Z rozsudku vyplývá, že k úniku jedovaté látky mělo dojít z areálu firmy Energoaqua. Nebylo však zjištěno, jakým způsobem se tak stalo a kdo za něj případně nese trestní odpovědnost. Verdikt posílil spekulace o tom, zda se hledal skutečný viník havárie nebo někdo, na koho by ji bylo možné svést. Nedůvěru v objektivní vyšetřování způsobil na začátku okruh podezřelých. Vedle celé řady jiných firem do něj spadala i chemička patřící do koncernu Agrofert. Přitom v době otravy řeky Bečvy byl premiérem jeho vlastník Andrej Babiš a ministrem životního prostředí Richard Brabec z hnutí ANO. Jejich výroky, kterými tuto firmu hájili, vnímala část veřejnosti jako pokus o ovlivnění vyšetřování. Nejrůznější chyby, které ho doprovázely, potom takový názor spíše posilovaly, než aby ho mírnili. Nejnovější verdikt soudu se podle očekávání neopírá o žádný přímý důkaz. Celá řada těch nepřímých sice umožnila soudu označit původce havárie, ale nepřesvědčila ty, kteří o skutečném viníkovi mají jinou představu. Zkrátka se názorně ukázalo, že nešlo vyřešit ekologickou katastrofu na Bečvě během několika hodin. Pokud se skutečný pachatel sám nepřizná, nemusí se to nezpochybnitelně podařit nikdy.