Čtvrtina českých dětí, tedy skoro 30000 ročně, chodí do školy o rok později. Je to nejvíc z celé Evropy. V sousedním Německu jsou to jen necelá tři %, na Slovensku sedm. Čím to, že se můžeme jen dohadovat? Podle odborníků se nabízí několik vysvětlení. České školy jsou na děti moc náročné a nejsou vstřícné, tvrdí například PAQ Research, která i na této stanici provádí pravidelné sociologické rozbory české společnosti. Šéf výzkumníků Daniel Prokop dokonce tvrdí, že se vytváří strach ze školy, strach ze zklamání či selhání dětí, a tak rodiče radí tlačí na to, aby dítě šlo do školy později. Škola by měla být připravena na dítě, ne dítě na školu, tvrdí efektně Prokop. Je to pěkná rétorická figura. Nevysvětluje bohužel, proč v testech školní zralosti české děti tak neprospívají, když jsou nároky přinejmenším velmi podobné jako před 30 lety? Co se změnilo ve výchově českých dětí? Polovina z těch, které jdou do školy později, má logopedické problémy, uvádějí statistiky. Málo se zřejmě s dětmi mluví a málo upravuje. Zábavně cvičí řeč, zdá se. Dalším dětem chybí sociální dovednosti, neumějí se přizpůsobit skupině nebo nemají dostatečně vyvinutou jemnou motoriku. To všechno jsou věci, na nichž se dá pracovat v raném věku. Především doma, méně ve školkách. Přece u zápisů, které teď začali, přibývá mimořádně nezralých a neobratných děti. Pracovat by s nimi museli hlavně rodiče, kteří ale ve většině už sázejí na to, že dítě dospěje, že se všechno nějak to učí, že dozraje, až trochu povyroste. Požadavky školy se tu skutečně diametrálně rozchází s představami rodičů a vzniká napětí, do něhož se utíká k odkladům, které jsou pak nejjednodušším řešením, jež vyhovuje všem. Kromě zřizovatelů škol a školek a také ministerstva školství, které začal tlačit na to, aby se odklady omezovaly opravdu jen na děti, jež jsou vážně velmi nezralé a měli by ve škole problémy. A jsme opět u toho, co vlastně škola po dětech chce. Co to přesně znamená mít ve škole problémy? Je například špatné, že se děti naučí číst, psát a počítat až na konci třetí třídy. Je počet odkladů školní docházky také projevem odporu k tlaku společnosti výkonu, která chce děti normovat, přestože každé z nich originál, mají s tím sousedních zemích menší problém, protože si lidé tomuto tlaku podřizují snadněji. Jsme racionálně řízená společnost, stále častěji se spoléháme na vědecké data. V tomto případě nám to moc nejde. Vývojová psychologie přitom poměrně jasně dokládá, že ve věku šesti let by běžně obstarávané a vychovávané dítě mělo být pro školu připravené fyzicky i mentálně. A pokud tomu tak není, a přitom dítě nemá žádnou uchopitelnou vadu, která by mu v tom bránila. Nyní jiné vysvětlení, než že mu v růstu rodina moc nepomáhá. Přestože mají rodiče pocit, jaksi svému dítěti věnují a kolik času s ním v radosti, lásce stráví. Říká se tomu falešná nezralost, která jaksi z velkého počtu odkladů v Česku vypadá, může být masovějším jevem, než jsme si jako společnost doposud připouštěli. Ministerstvo školství teď chystá řadu opatření, jak počet odkladů školní docházky snížit, jakoby jejich vysoký počet byl jen byrokratickým nedostatkem. To hlavní se ale neudělá na úřadě, nýbrž přímo s dětmi doma. Všem by nám jako společnosti asi nejvíce pomohl pochopení, že falešná nezralost není pozitivní individualizující odchylka, nýbrž zbytečné omezování příležitostí, které každé dítě v sobě mají.