Že v nějaké příměry, ale i slova, která by někdo mohl chápat jako výhrůžku, ačkoli šéf stanou Rakušan před jednáním pěti koalice o závěrečných úpravách některých položek konsolidačního balíčku asi chtěl výrokem, že na všem musí být bezpodmínečná shoda všech vládních subjektů, dát veřejnosti najevo, že se menší strany nenechají válcovat s většími. Ta je ovšem v uskupení jen jedna ODS a k válcování tradičně náchylná. Předseda lidovců Jurečka zase ujišťoval sportovním synonymem, že to tentokrát nebude 10 0 odbor a že snad zůstanou zachovány některé zaměstnanecké benefity. Zatímco zmínka ministra průmyslu Síkely o kalibrování ty zase naznačovala, že se návrhy budou víceméně jen vyhlazovat k téměř dokonalosti a žádné větší změny oproti asi 60 návrhům předloženým v květnu čekat netřeba. A tak se také víceméně stalo. Jistě i kvůli podmínce všeobecného souhlasu, kvůli níž ve středu v noci při rokování k 15, tedy skupiny sestavené vždy ze tří reprezentantů pěti koaličních stran. Naopak neprošla například snaha Pirátů přesunout do kategorie s nižší daňovou sazbou než dosavadních 21 %. Některé hygienické potřeby a lidovci zase uhájili nulovou zátěž pro všeobecně posmívat a ne šumivá vína, které ale míní TOP 09 řešit extra mimo balíček a nějakým kompromisem, který by nelikvidoval jihomoravské vinaře a tedy voličskou základnu KDU, ale také nezavdával dojem, že si lidovce své příznivce kupují na úkor jiných skupin společnosti. Nicméně k pár změnám od nástřelu podobě balíčku přece jen došlo, a to u sjednocení 12 procentní sazby u časopisů a novin, přičemž denní tisk měl být původně v úrovni 20 %, a opozice tudíž snadno střílela do vlády, že jde na ruku například pornografickým magazínům a je absurdně tvrdá na deníky, jimž dlouhodobě stejně stále klesají náklady, a tudíž výnosy. Čekalo se v této souvislosti ještě, jestli nenastane změna vůči poměrně velkorysému záměru zavést nulovou daň na knihy, jako je tomu v řadě západoevropských zemí. Ale to zůstalo tak, jak bylo v květnu oznámeno. No a pak je tu ona Jurečková slibovaná nikoli drtivá výhra nad odboráři, nýbrž cosi pro ně přijatelné ho v řadě zachovaných zaměstnaneckých výhod s omezením do výše poloviny průměrné mzdy v předcházejícím období. A to je kompromis, kdy rokování tripartity, a tedy jde o přání nejenom odborů, ale také zaměstnavatelů, kteří si tak snáze získávají nové pracovníky a už stávajícím motivují. Jak vidno, v zásadě šlo skutečně o Síkelou zmíněnou kalibraci, neboť vláda si dávala velký pozor na zásadnější pomačkání slavnostně vyhlašovaných opatření k ozdravení veřejných financí, které ekonomičtí experti vítají s tím, že by sice bylo třeba říznout ještě podstatně hlouběji, ale zaplať pánbůh za ty dary a proti zadlužování minulé vlády, jejíž politikové ovšem konsolidační balíček napadají stejně ze všech stran. A naplno se to rozezní, až se po prázdninách ocitne ve sněmovně, kde ovšem ještě mohou mírně zazlobit i poslanci stran vládních. Ale vzhledem k onomu principu všeobecného souhlasu by se to spíš dít nemělo.