Soudce Robert Fremr se sám vzdal nominace na ústavního soudce. Tlak na něj prý byl neúnosný. Jeho případ však znovu upřel pozornost na minulost jiných soudců z komunistického režimu a na jejich rozhodování třeba v případech opuštění republiky. Týkalo se to i nového předsedy ústavního soudu Josefa Baxy. On sám připustil, že mohl vynést nějaký rozsudek nad lidmi, kteří chtěli z totalitního Československa uprchnout. Bylo by samozřejmě velmi zlé, kdyby se ukázalo, že šéf instituce, která má garantovat českou ústavnost, soudil podobně jako Fremr, že poškodil celou škálu lidí, zřejmě by musel rezignovat a ještě víc by byla pošramocená pověst prezidenta Pavla a jeho poradců, kteří mu doporučuji adepty do Ústavního soudu. Jen připomenu, že podle Ústavu pro studium totalitních režimů Robert Fremr za komunismu neodsoudil jen Alexandra Ereta zjevně neoprávněně, ale 172 lidí za emigraci, z toho pět osob bylo odsouzeno v přítomnosti k nepodmíněným trestům a třem z nich byl později odvolacím soudem změněn trest na podmíněný. Fremr jim napařil moc i na tehdejší hnusnou dobu. Server novinky.cz prozkoumal trestní spisy Okresního soudu Plzeň-město. Šlo o kauzy, které soudil mladý Josef Baxa jako trestní soudce v letech 1984 až 1989. Mezi více než 3000 případy byl objeven pouze jeden, který měl co dělat s tehdejší komunistickou politikou. Ta z opuštění republiky udělala trestný čin. Šlo o rozsudek nad sedmnáctiletým studentem z Plzně, který chtěl v roce 1984 utéct přes Maďarsko a Jugoslávii na západ. Byl však chycen. Novinky zjistili toto za přípravu k trestnému činu opuštění republiky mu soud uložil čtyři měsíce vězení s podmíněným odkladem na dva roky. V odůvodnění rozsudku Baxa napsal, že v daném případě je ještě postačí pouze pohrůžka trestem bez jeho vlastního výkonu. Mladíkovi přitom hrozilo až dva a půl roku za mřížemi. Co jsme se tedy dozvěděli? Zatímco Fremr odsoudil zřejmě nevinného Alexandra Ereta v procesu, který celý připravila a zmanipulovala StB a odsuzoval také emigranty tak tvrdě, že odvolací soudy tresty mírnili. Baxa udělil ten nejmírnější možný trest. Sám k tomu nyní řekl dál jsem těžko jako soudce mohl jít, neuložit trest, zprostit obžaloby nebylo možné. Šlo mu zjevně o to, aby sedmnáctiletému mladíkovi pomohlo. Dovedu si představit, že se někdo bude ptát, jak je možné, že Baxa nesoudil emigrace k víc. Proč je zrovna jemu nedávaly? Odpověď může znít třeba tak, že byl mírný, že stál na straně nesmyslně obžalovaných, a proto moje nedávali. Když se debatovalo o případu Fremr, často bylo slyšet, že přece za totality nic jiného nemohl dělat, jinak by byl skončil jako soudce. Baxův případ však ukazuje, že i Fremr mohl soudit jinak. Že i tehdy šlo aspoň nějak tiše a přece účinně totalitnímu systému vzdorovat. Baxa kluka prostě nenechal zavřít, nechtěl mu zničit život. Ukázal, že není lhostejný. Je velká úleva, že předseda ústavního soudu Baxa není Fremr.