Až donedávna patřila zahraniční politika do výkladní skříně Fialovy vlády. Byla efektivní a uznávaná doma i v cizině. Patří k ní rychlá podpora Ukrajiny po napadení Ruskem, úspěšné předsednictví v EU i rozvíjení harmonických vztahů jak s nejbližšími sousedy, tak s dalšími partnery v EU a NATO. V posledních týdnech se ale cosi změnilo. S obratných diplomatů se zvolna klubou ranaři, kterým se některé dveře zavírají o premiéra Petra Fialu, nestáli v Nigérii o ministra průmyslu a obchodu Jozefa Síkelu v Saúdské Arábii. Zde je důvod nasnadě nekritická podpora Izraele ve vleklém konfliktu s Palestinci. Tu ve Strakově akademii prosazuje zejména ODS, zatímco Piráti či starostové jsou obezřetnější. V koalici rovněž zajiskřilo kvůli zvažovanému návratu českého velvyslance do Moskvy. Irácký ministr zahraničí Jan Lipavský navíc narazil i u prezidenta Petra Pavla. Blížící se volby do Evropského parlamentu ale mohou zvýraznit i různé pohledy koaličních partnerů na fungování Visegrádské čtyřky, evropskou migrační a zelenou politiku nebo na vztah EU a Spojených států. Na pozadí úmrtí Karla Schwarzenberga stojí zato zmínit, že české zahraniční politice schází lehkost a elegance. S ní bývalý ministr zahraničí za zelené a pak za TOP 09 dokázala reprezentovat cenné hodnoty především v oblasti lidských práv, ale zároveň také pragmaticky vyjednávat. Schwarzenbergův pohled na svět a jeho problémy nebyl černobílý. Nikdy se na ulicích ne halil do izraelské vlajky. Nikdy nesliboval, že budeme hlasem Izraele v Evropě. Naopak ještě krátce před smrtí upozorňoval, že zločinný Hamas nerovná se Palestina a že bychom neměli ignorovat ani utrpení Židů, ani utrpení Arabů. Stejně tak se přimlouval, abychom uměli v Rusku svého velvyslance, který by mapoval tamní terén a mohl být vidět a slyšet, až se v Kremlu pohnou ledy. Karel Schwarzenberg měl snahu a sílu chápat i protivníky, v nichž hledal aspoň špetku dobrého. Ani by ji nenapadlo vyzývat po vzoru ministryně obrany Jany Černochové k odchodu Česka z OSN. Věděl, že smyslem diplomacie není bavit se s přáteli, nýbrž hledat cestu k nepřátelům. I to, že globální instituce jsou tu od toho, aby se v nich potkávali země a režimy s naprosto odlišným žebříčkem hodnot. Mezinárodní respekt si nevydobyl coby špičkový stratég a myslitel, nýbrž jako otevřený a empatický muž, jenž se na diplomatické šachovnici pohyboval s mimořádnou grácií. Je poznat, že ministr Lipavský od Karla Schwarzenberga mnohé odkoukal. Jen k té lehkosti ještě nedozrál. Tím spíš by si měl dát pozor, aby mu v revíru jako sloni v porcelánu neřádili koaliční pytláci, jednou pohánění emocemi, o druhé zase specifickými zájmy. Logické je souznít s evropskými partnery, a díváme-li se na věci jinak než oni, měli bychom o tom s nimi nejprve diskutovat. Také nelze rezignovat na ekonomické zájmy. O tom se přesvědčil i premiér Fiala při cestě Afrikou. V neposlední řadě by nám nemělo být ani jedno, jak se utvářejí vztahy mezi vyspělým globálním severem a chudým lidnatým jihem při ladění zahraničněpolitických. No to by pak koaliční předáci i nejvyšší ústavní činitelé měli mít na paměti nejen popularitu před domácím publikem, ale hlavně pečlivé budování pevné a respektované pozice ČR v evropském a světovém měřítku.