Názory a argumenty

Lukáš Jelínek: Senátní úspěch by vládě neměl zamotat hlavu

Názory a argumenty

Lukáš Jelínek: Senátní úspěch by vládě neměl zamotat hlavu
Miloš Vystrčil (uprostřed), lídři Spolu a další zvolení senátoři za koalici středopravicových stran

Plus

Kdyby senátní volby pasovaly na referendum o vládě strany Fialovy středopravicové koalice, mohly by se teď naparovat, jak dobře to dělají a jak jim lidé tleskají. Tuto nerozvážnost však pronesl lídr opozičního hnutí ANO Andrej Babiš – a pohořel. Druhé kolo klání o horní parlamentní komoru skutečně nese rysy referenda, výsledný vzkaz je ale vždy pokřiven voličskou účastí, jež byla i letos nízká. Většinu občanů nezvedl z lenošek ani Babiš, ani Fiala.
Lukáš Jelínek

Přepis epizody

Přepis mluveného slova do textu je prováděn automatizovaným systémem a proto obsahuje mnoho nepřesností. Je určen pouze pro rychlou orientaci a vyhledávání. Nalezené výsledky vyhledávání jsou v přepisu zvýrazněny podbarvením.
  • Kdyby senátní volby pasovali na referendum o vládě strany Fialovi středopravicové koalice, mohly by se teď naparovat, jak dobře to dělají a jak jim lidé tleskají. Tuto nerozvážnost však pronesl lídr opozičního hnutí ANO Andrej Babiš a pohořel. Druhé kolo klání o horní parlamentní komoru skutečně nese rysy referenda. Výsledný vzkaz je ale vždy pokřiveném voličskou účastí, jež byla i letos nízká. Většinu občanů nezvedl z lenošek ani Babiš, ani Fiala. Už proto by radost ve Stromovce měla být střízlivá. Ke sněmovním, ale i prezidentským volbám chodí lidi podstatně více, což je zdrojem opozičního sebevědomí. Kromě toho překážek i soupeřů se vládě rýsuje až až ve sněmovně číhají Andrej Babiš s Tomiem Okamurou. Už víme, že je přes přetahovanou o podobné sympatizanty baví pronášet plamenné projevy, iniciovat mimořádné schůze a být vůči kabinetu kritičtí za všech okolností a za jakoukoli cenu. Na náměstích se dál budou srocovat nespokojení občané. Rozbuškou zůstává energetická krize a všeobecná drahota. Když je ale člověk naštvaný, dokáže pálit po bezpočtu cílů. V tomto případě i po členství v EU a NATO nebo po české pomoci Ukrajině. O těch zářijových 70000 demonstrantů na pražském Václaváku se nezasloužil Babiš, nýbrž pestrá koalice radikálů zprava i zleva. Ti budou s každým chybným, že liknavým krokem vlády sílit a rozkvétat. Brzy též uvidíme, nakolik centrum metropole zaplní Českomoravská konfederace odborových svazů. Držet se naštěstí hodlá jen sociálních a ekonomických témat, z nichž má kabinetu co vyčítat. Vedle bagatelizování role tripartity zejména pomalost, nesrozumitelnost a nesystematičnost protikrizových opatření. Zatím je dost opomíjených a v zahraničí přitom realizovaných forem pomoci lidem. Nemluvě o nechuti zevrubně se podívat na příjmovou stránku státního rozpočtu. Už i s vládou spolupracující ekonomové varují, že beze změn daní bude náš stát neufinancovatelný. A pak tu ještě máme samotný Senát. Drtivá koaliční převaha v něm zůstane zachována. Starostové a nezávislí sice oslabily, rozroste se ale klub, který má dosud ODS společný s TOP 09. Radují se i lidovci. Hnutí ANO rozšíří počet svých senátorů a dosáhne na vlastní klub. Na kolik ale bude hlasitým oponentem vlády, se odvine od schopností jeho členů. Okamurova SPD pohořela. Pozornost za to k sobě budou poutat dvě nezávislé političky a právničky. Jejich fankluby tvoří především radikálové s rozšiřující se na ulicích. Daniela Kovářová již avizovala, že se nenechá umlčet a ani o pro řízných ústech Jany Zwyrtek Hamplové nemusíme mít pochybnosti. Pro Senát je přitom typické, že ani nominanti vládních stran nejsou jen a hlasovacími mašinami a výstupům ze sněmovny nezřídka oponuji. Po těchto volbách by se měla koalice ještě více soustředit na hladký chod legislativního procesu a rozepře řešit včas. Jinak se budou opakovat situace, jako když se dosluhující předseda komory Miloš Vystrčil ostře pustil do ministra průmyslu za stan Jozefa Síkely. Nevíme přesně, kdo všechno a proč nepřišel v pátek a sobotu volit. Spíš než o nadšené vládní příznivce šlo o jedince zklamané či frustrované. Ti často dlouho mlčí a pak klidně hlasují pro extrémní subjekty, jako naposledy v Itálii nebo Švédsku. Tím spíš by si měla vláda uvědomit, že jejím úkolem není jen manažersky vyřešit problémy s energiemi a inflací. Mnohem náročnější úkol je uchovat sociální smír a stabilizovat společnost, aby v ní na pozadí legitimního střetu koalice s opozicí nebobtnal i tendence zatočit s celým ústavním systémem a polistopadovým vývojem.