Práce kvapná bývá málo platná. V politice to platí dvojnásob. Tím spíš zaráží, jak lehkomyslně se naši volení zástupci staví k budoucnosti důchodů. O jejich reformě se už debatuje dobrých 20 let, ale nikdo dosud nezpracoval paragrafové znění, které by mělo hlavu a patu a šanci přežít příští volby. To platí i o návrhu, který salámovou metodou přichystali na Jurečkově ministerstvu práce a sociálních věcí a který čeká dlouhé parlamentní grilování. Normální by bylo nejprve sezvat ekonomy, demografy i sociologie, nezávislé i spolupracující s politickými stranami a hledat expertní konsensus. Na něj měla navázat debata se sociálními partnery v tripartitě a se sněmovní opozicí. Materiál, který by z ní vzešel, by pak mohl obstát i v konečném hlasování. Místo toho se opět u tělo kdesi v přítmí a kdokoli mimo vládu byl postaven před hotovou věc. Pokus prezidenta Petra Pavla od moderovat vládní a opoziční diskuse pět minut po 12. nevyšel a byl završen malichernými spory o to, co kdo na hradní schůzce řekl a co bylo oficiálně zapsáno? Debatovat o pozměňovacích návrzích se jistě bude i ve sněmovně. Půjde už ale jen o ladění detailů. Žádný zásadnější konsensus nečekejme již, protože poslanci dostali penzijní oříšek na stoly neprozíravě na počátku volební sezony, v níž si bude opozice dvojnásob dávat pozor, aby vládě něčím nenahrála. Stavět hnutí ANO na pranýř, poněvadž říká Jurečkově reformě ne, není fér nesouhlasit s něčím, na čem se nepodílela. Je právem každé opozice. Za co si ale Andrej Babiš zaslouží tvrdou kritiku, je jeho přístup k penzím. V době, kdy byl premiérem. Tehdy poměrně reprezentativní komise pro spravedlivé důchody vedená prof. Nerudovou připravila návrh, který hodil pod stůl, jelikož mu připadal příliš finančně náročný a sám nic lepšího nenachystal. To Fialova vláda se, aspoň o něco snaží, je ale limitovaná ideologii štíhlého státu. Rovnice, kterou nám předkládá, říká, že penzijní účet skomírá. Musíme proto opouštět pracovní proces později či se smířit s nižšími důchody. Anebo obojí dohromady. Ostatně takto dnešní reforma vyznívá. O třetí cestě nechtějí Petr Fiala s Marianem Jurečkou a Andrejem Babišem ani slyšet. Spočívala by ve vydávání většího dílu HDP na důchody, jak je zvykem západních zemích. Fakticky by to znamenalo napumpovat příjmovou část rozpočtu vyššími daněmi. V odporu proti nim se shodne klasická pravice i hnutí založené předním českým podnikatelem. Většinou se má zato, že nechtějí dráždit voliče. Jenže z nedávného průzkumu vyšlo, že například sektorovým daním fandí zhruba tři čtvrtiny respondentů. Není to nakonec tak, že se politici chtějí vyhnout střetu s byznysovou sférou, tedy i se svými sponzory. Penzijní reformu by přitom neměla provázet jen reforma daní, ale i proměna pracovního trhu. Ten obestírají otazníky. Z vládních propočtů vyplývá, že generace narozená po roce 2000 bude muset pracovat až do 70 let, kdy přitom většina lidí již bojuje s bagatelními zdravotními problémy. Zároveň však ministr Jurečka oznamuje, že v příštích letech zanikne na 300000 pracovních pozic kvůli robotizaci a zhruba milionu se změní pracovní náplni. Podle mnohých je to ještě optimistický odhad. Na jedné straně tak bude stále méně práce, na straně druhé v ní ale budeme muset zůstat déle. O tom všem měli politici už léta mluvit mezi sebou i s veřejností.

Místo toho přichází koalice s parametrickými úpravami, které navíc bude muset zablokovaným parlamentem proválcovat vlastními hlasy. Namlouvat si, že v případě volební výhry Babišovo hnutí s ohledem na stav ekonomiky část změn zachová, jen slabá útěcha po špatně odvedené práce.