Způsob, jakým Petr Fiala vstoupil do jednání s nemocničními lékaři, stěžujícími si jak na sloužení drsných přesčasů, tak na neadekvátní ohodnoceni, mnohé překvapil. Ponechme nyní stranou, nakolik je jeho plán, jak zařídit, aby zdravotníci brali víc reálný. Podstatná je dobrá vůle premiéra i ministra Vlastimila Válka, který v pondělí rozhovory s lékařskou komorou a odbory dotáhl do konce. Patrně se koaliční politici uvědomili, co by s veřejným míněním po školské stávce a dalších odborářských protestech udělalo prosincové omezení péče v nemocnicích. Dost možná si ale Fiala též vzpomněl na základní politologické poučky. Například tu o střední vrstvě coby opoře demokratického právního státu. Skupiny, které zahrnuje, zhusta patří k poskytovatelům i klientům veřejných služeb. Zároveň vynikají voličskou disciplínou a za normálních okolností preferují ne extrémní strany. Klasickými reprezentanty střední vrstvy jsou úředníci, lékaři nebo učitelé. Odtud možná i po stávkoval. Ochota vlády ustoupit kantorům a dalším pracovníkům ve školství. Tito lidé jsou z toho volit pravici i levici. Podstatné je, jak stěžejní politické proudy nakládají se státem a jeho infrastrukturou. Léta například platilo, že jsou učitelé oporou sociální demokracie, poněvadž ona nejlépe rozumí jejich poslání i finančním potřebám. S nástupem hnutí ANO začali mnozí sázet na starostlivost Andreje Babiše. Zatímco ve volbách 2017 sváděla Praha s Babišem svoji svatou válku mimo hlavní město sklidil značné množství hlasů kantorů i lékařů. Střední vrstva však neuvažuje jen v technických kategoriích, záleží také na hodnotách, čistotě a poctivosti politiky. Žádný div, že Babišovy osobní aféry nebo některé neurvalé projevy měly za následek růst sympatií pro ODS a celou koalici spolu přetavený do volební výhry s emeritním rektorem Fialou v čele vlády pak získala střední vrstva naději, že jí bude nasloucháno. O to větší zklamání přišlo, když byly platy státních zaměstnanců zmrazeny. Vzdělání při skládání státního rozpočtu ztratilo punc priority a kabinet nepohnul ani se smutnou praxí přehnaných lékařských přesčasů kolidujících i se zákoníkem práce. Třešinkou na zkaženém dortu pak jsou pouze vládních stran, které zejména v regionech mají korupční podtext. V hodině 12. si pěti koalice uvědomila, že o voličské zázemí ve střední vrstvě nesmí zcela přijít. Spoléhat se na podporu od nízkopříjmových zaměstnanců nebo penzistů po spuštěných reformách nemůže a prosperujících podnikatelů nebo manažerů není zase tolik, aby politikům vyhráli volby. Varovná je i Babišova schopnost celý byt komukoliv cokoliv. Zvyšování daní nestraší, přesto má stále plné hrsti připravené rozdávat. Část vládních voličů stáhne k sobě, další zůstanou do poslední chvíle nerozhodnutí nebo k urnám ani nepřijdou. Volební modely naznačují, že šance na zopakování minulého úspěchu koalice spolu je malá. Proč ji ještě zhatit provokováním cenného elektorátu. A tak premiér Fiala přestal tvrdit, že s protestujícími manipulují odboráři posedlý politickými ambicemi a usedl za jednací stůl, přestože zdravotnictví nikdy nebylo jeho parketou. Z podobného důvodu myslí na volební výsledky Starostů a nezávislých ministr školství Mikuláš Bek, jenž si po nešťastný slovech o dětech, které si vzaly učitelé za rukojmí, raději uložil bobříka mlčení. Tím, že kabinet i lékařům i kantorům naproti je zároveň odlupuje od houfu stávkujících a demonstrujících z minulého týdne. Vždy je lepší mít proti sobě jen někoho než všechny. Přesto zápas za docenění střední vrstvy nekončí. Jak by také mohl, když v Česku 34 let od listopadu 89 není ani vysokoškolský diplom zárukou slušné mzdy a důstojných pracovních podmínek.