Ve čtvrtek to vypadalo skoro idylicky. Viděli jsme výjev, který by se, pokud by byl namalován, mohl jmenovat Petr Fiala. Zachraňuje české zdravotnictví. Premiér se na tiskové konferenci vyměňovali komplimenty s šéfem nespokojených mladých lékařů Janem Přádou a 10 milionů potenciálních pacientů si oddychlo, že protest je zažehnán a provoz v nemocnicích z vrcholů pravděpodobností omezen nebude. Jenže jak už to bývá, postupně se ukazuje, že takřka idylický výjev byl namalován hodně nekvalitními barvami, a že tudíž rychle opadává a odhaluje hodně nehezké věci, které se skrývají pod ním. První je ta, jakým způsobem premiér vymetl s ministrem zdravotnictví. Nechal Vlastimila Válka hrát s mizernými kartami, které mu dalo ministerstvo financí, aby ve finále přišel sám, přivodil další částku a prohlásil se za vítěze válek. Sice není u mladých lékařů nijak zvlášť populární, což mohlo jednání komplikovat, ale je otázka, proč měl premiér potřebu ministra zdravotnictví z TOP 09 takto ztrapňovat. K dobrým vztahům v koalici to jistě nepřispěje. Podstatné pro veřejnost je ale něco jiného. Vůbec není jisté, co se bude příští týden dít. Po úsměvech na tiskovce přišly pochybnosti. Některé lékařské organizace nesouhlasí s částkou, kterou premiér s ní byl na zvýšení platů lékařů z mála 10 miliard. Je jí málo. Šéf Lékařského odborového klubu Martin Engel dokonce označil dění na tiskové konferenci cituji za hnusné divadlo. Ovšem i kdyby Engel a spol. Nakonec ustoupili, vůbec není jasné, jak chce Petr Fiala svůj slib splnit. Slíbil totiž zvýšení platů nejen ve státních, ale i v krajských a soukromých nemocnicích. A tam vláda prostě nedosáhne. Platy v nich jsou jen a jen záležitostí smlouvy mezi řediteli a lékaře. Jisté je, že za dodržení současných pravidel Fialou slib prostě splnit nejde, takže není divu, že lékaři zacouvali. Pro TASS definitivně neodvolali a čekají, co Fialovi lidé vymyslí. Čím se dostáváme k tomu, co je vlastně na celé situaci nejhorší? Jedinou možností, jak slib splnit, je poslat do nemocnic peníze přes VZP a dodatečný přísun peněz podmínit tím, že ředitelé rozpustí v platech lékařů, což má hned dva problémy. Za prvé tím pojišťovna ztrácí autonomii a stává se jen převodníkem politických rozhodnutí. S takovou by byly zdravotní pojišťovny vlastně zbytečné peníze. Aby mohl rozdělovat rovnou nějaký odbor na ministerstvu zdravotnictví? Nebo vzhledem k tomu, že premiér ministerstvu zjevně nevěří přímo někdo na úřadu vlády. Za druhé by ředitelé nestátních nemocnic ztratili autonomii v rozhodování. S nadsázkou se dá říci, že s takovou se rovnou můžeme vrátit ke komplet státnímu zdravotnictví, což je za vlády, ve které dominuje ODS, tedy deklarovaně pravicová, strana. Vskutku pozoruhodný vývoj. Je to celkově hodně smutný pohled. Místo aby se vláda snažila zdravotnictví zreformovat, podíval se na to, kde zbytečně utíkají peníze. Například která zdravotní zařízení jsou zbytečná. Ano, mám na mysli onu mýtickou optimalizaci sítě zdravotnických zařízení. Tak pouze udržuje dýchavičný systém při životě doléváním dalších a dalších peněz. Není dokonce už za cenu ohýbání základních principů a pravidel. Jestli má být toto zdravotnická politika této vlády, tak pak není jasné, čím se vlastně liší od politiky populistů, kteří se s pravidly problémy nedělají, hlavně když vypadají štědře a je jim jedno, co se bude dít v budoucnu. Poučení z toho celého? Improvizace je jistě dobrá metoda v kritických momentech ale pokuty povýšíme na principu, jako se to nyní děje v souvislosti s odvrácením protestu lékařů, nemůže to nakonec dopadnou dobře. A pokud to nedopadne dobře, ve zdravotnictví budeme na hraní bez nadsázky úplně všichni.