Aspoň v něčem se dvě opoziční strany usídlené v PS začínají odlišovat. Jde o přístup ke klíčovým otázkám zahraniční politiky. Okamurova SPD dál prosazuje odchod ČR z EU, odmítá vyšší výdaje na zbrojení a proti obranné smlouvě se Spojenými státy pořádá demonstrace. Prostě strategie strany, která nikdy nevládla a nikdy vládnout nebude. Babišovo Ano má větší ambice, přesto jeho postoje ke geopolitickým výzvám nejsou jednoznačné. Jak by ne, když je mu zjevnou inspirací Orbánův Fidesz v Maďarsku a Ficův směr na Slovensku. Z Bruselu se hnutí udělalo fackovacího panáka a kvůli souhlasu Fialova týmu z rýsující se novou migrační politikou EU dokonce uvažuje o vyvolání hlasování o nedůvěře vládě. Z unie však vystupovat nehodlá a bezpečnostní závazky Česka respektuje. Ještě před několika týdny nebyl Andrej Babiš schopný ani ochotný prozradit, zda poslanci ANO zvednou pro obrannou smlouvu ruce, i když byla už několik dnů zveřejněna, hlavní tuzemská opoziční síla nevěděla, jak se k ní postaví. A tak Babiš, co si drmolil o výhradách, o pochybnostech, které musí Stromovka rozptýlit. Nakonec si ono spočítalo, že některé obstrukce a šprajc by mohly dopadnout na pověst jeho i celé země. Zřetelně to řekla šéfka sněmovního klubu Alena Schillerová v nedělní televizní debatě u Václava Moravce. Byli jsme ve vládě a chceme se do ní vrátit. Neumím si představit, že bychom nepodpořili většinově smlouvu, která nám má zlepšit bezpečnost. I samotný Andrej Babiš odpověděl na dotaz deníku Právo, zda bude hlasovat pro, lapidárně ano. Před voliči se tím hnutí ANO nejspíš chlubit nebude. Loví totiž ve stále radikálnějších vodách, aby eliminovalo SPD i další protestní subjekty. Zároveň se ale v případě převzetí vládní odpovědnosti po příštích volbách nemíní ocitnout pozici nahého v trní, tedy jedné z mála zemí NATO, která by disponovala rámcovou smlouvou s USA. Babiš už předvedl, že si umí vyskakovat. Tady se však bojí, že by shodil laťku a uřízl si kšandy. Ne snad, že by si zhruba čtyřicetistránkový dokument nezasloužil zevrubnou parlamentní debatu, ať už nad jeho detaily nebo nad budoucím angažmá ČR v řešení globálních problémů. Smlouva, kterou ministryně obrany Jana Černochová z ODS rychle s Američany vyjednala, rychle podepsala a rychleji hodlá prohnat sněmovnou a Senátem. Sice nepovede přímo k výstavbě americké vojenské základny u nás. Vytváří ale infrastrukturu a kypří půdu pro chvíli, kdy by na ni mohlo pochopitelně se souhlasem poslanců a senátorů dojít. Celospolečenská diskuse by pak byla užitečná i proto, jak byla odbyta před 15 lety, kdy se zvažovalo vybudování amerického radaru v Brdech. Tenkrát byla ve Washingtonu u moci Bushova neokonzervativní administrativa, která se nechvalně vyznamenala tvrzením o Husajnovi, je chemickém arzenálu v Iráku a nás strašila pohádkami o raketách vystřelovaných tu z Íránu, tu ze Severní Koreje. Žádný div, že celý projekt padl po nástupu Baracka Obamy do Bílého domu pod stůl. Dnes je ale situace jiná. Ne v tom, že u moci jsou za oceánem demokraté, ale poněvadž se v posledních letech zhmotnila reálná rizika související s Putinovým režimem v Rusku, podceňovat obranu a sabotovat bezpečnostní úsilí spojenců se nám může zle nevyplatit. Dochází to i hnutí ANO rétoriku nezmírní, ovšem v praktických krocích si nechce zadělat na potíže, které by po volbách, v nichž má slušnou šanci zvítězit, muselo řešit.