V Česku už pět let funguje koncept minimální důstojné mzdy. Ta byla podle dat za uplynulý rok stanoven na 45600 korun hrubého mimo Prahu 47700 korun v Praze. Co minimální důstojná mzda, ukazuje prvotní reakcí na částku, kterou spočítal tým expertů a expertek je nejspíš. Porovnání s vlastní mzdou. Bylo důstojné peníze, nebo ne? V Česku samozřejmě existuje mzda průměrná, mediánová a minimální. Jenomže zatímco 1. 2 konstatují, jak si vedeme, a minimální mzda je výsledkem jednání tripartity. Minimální důstojná mzda bere do hry důležitý element výdaje. V jejím jádru tedy stojí otázka, kolik by měl pobírat jedinec alespoň s jedním závazkem, dítětem, nemocným rodičům nebo partnerem, aby zaplatil nutné položky jako bydlení nebo jídlo, zbylo mu něco na volný čas a ještě něco ušetřil. Minimální důstojná mzda tedy netvrdí, že každý by měl létat na zahraniční dovolené, kupovat si drahou elektroniku nebo pravidelně jíst v restauracích. Její výpočet vychází z nutných výdajů + předpokladu, že pracující by si mohl jednou až dvakrát za měsíc zajít do kina nebo do divadla, dvě až tři hodiny měsíčně věnovat sportu a jednou ročně vyrazit na dovolenou po Česku. Dvě třetiny zaměstnanců a zaměstnankyň přitom na tuto důstojnou úroveň nedosáhnou. A to je překvapivě hodně. U mužů jde o 57 %, u žen 71 %. To je číslo, které lze přeložit třeba takto skoro tři čtvrtiny zaměstnaných žen hrají každý měsíc léto. Jestli ušetří spíš na jídle, oblečení nebo třeba volnočasových aktivitách pro děti. Pokud se rozhodnou, že na ničem z toho šetřit nebudou, neodloží si stranu nic nebo jen málo, a tím pádem nebudou mít v případě nenadálé situace kam sáhnout. Nezaměstnanost v Česku se podle Úřadu práce drží kolem čtyř %, ale přesto se to nějak nepropisuje do celkové životní úrovni. Podle dat Českého statistického úřadu se totiž reálné mzdy po započtení inflace v Česku snižují devět čtvrtletí v řadě. Přesto, že reálné mzdy poklesly, zisky mnohých korporací i v uplynulém roce stoupaly, uvedla v tiskové zprávě politoložka Kateřina Smejkalová. Prostor pro zvyšování mezd proto u řady zaměstnavatelů je. Příkladem by měl jít i veřejní zaměstnavatelé. Stát může výši mezd příznivě ovlivnit navyšování minimální mzdy či stanovení mzdových kritérií ve veřejných zakázkách, dotačních programech apod.. Ne všude ale lze dosáhnout zvýšení mezd rychle a v dostatečné míře. Potom přicházejí na řadu další nástroj jako posílení a rozšíření bezplatných nebo dostupných veřejných služeb. S pozvolna si blížícími volbami do PS lze očekávat, že v rámci stranického klání budou zaznívat provolání, kteří politici a političky to myslí s demokracií skutečně vážně a kteří si přejí provázanou a spokojenost společnost. Obvykle si toto alespoň proklamativně debatách přejí úplně všichni. Jenže zásadní bude, jak si jednotlivé politické strany poradí právě s ukazateli, podle kterých Češi a Češky chudnou. Česku jsou západní ceny, ale ne západní mzdy. Nedůvěra v demokracii přitom může začínat právě v tomto bodě v uvědomění, že ani při běžné práci na plný úvazek se člověk důstojně neuživí. Nezbývá než doufat, že si této maličkosti všimnou politici a političky dřív, než to udělají extrémisté.