Strany nabírají vodu řešetem. Sociální demokraté oznámili, že jejich lídrem do evropských voleb bude Lubomír Zaorálek. Je to vlastně projev mizérie, neboť bývalý ministr zahraničí a letitý stranický místopředseda se tak dlouho pídil po vhodném kandidátovi, až se jím pro nedostatek zájmu musel stát sám. V jeho hledáčku byli, jak sám prozradil, exministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová i česko-americký ekonom Jan Švejnar. Nikdo ale nechtěl s kůží na trh. Leckdo si možná řekne, že to není u soc. Dem. Která se zrovna ne vyhřívá na výsluní a její volební výsledek je víc než nejistý. Nic zvláštního. Jenomže personální úhor je patrný u všech partají. Při pohledu na ministerskou bídu je jasné, že nikde žádné zásobníky úžasných a odborně zdatných osobností neexistují. Znalci politické scény se shodují, že premiér by ve vládním poločase měl přistoupit k oživení svého týmu. A to nejsou zdaleka všichni tak radikální jako Lukáš Valeš ze Západočeské univerzity, který míní, že pro vylepšení voličského skóre by měla rezignovat rovnou Petr Fiala, aby se mohl kabinet obměnit jako celek. Potíž je, že pěti koalice drží pohromadě i kvůli personální rigiditě. Straničtí lídři si navzájem nemluví do svých nominací. Pokud tedy Markéta Pekarová Adamová neusoudí, že Vlastimil Válek na pozici ministra zdravotnictví TOP 09 víc škodí, než prospívá, zůstane tam. Vzhledem k tomu, že ho delegáti sněmu nedávno zvolili prvním místopředsedou, má své místo jisté. Jak Koliho při jednání s lékaři musel zastoupit ministerský předseda, aby nezkolaboval celý systém. Jenže i on si jenom koupil čas a je nepravděpodobné, že by právě prof. válek přišel s koncepční reformou zdravotní péče, kterou by dokázal nejen sepsat a vy jednat se zainteresovanými partnery, ale také prosadit. Jak ovšem dokazuje předešlá Babišova éra, schopných uchazečů o tento výbušný resort je poskrovnu. Možná by mu prospělo, kdyby se ho ujal ekonom, nikoliv lékař. Tato kvalifikace je obecně nedostatkovým zbožím. Ministerstvo financí řídí kybernetik průmyslu bankéř a dopravy. Žurnalista, byť zrovna mediální průprava je Martinu Kupkovi ku prospěchu, anžto je jedním z mála členů vlády, kteří umějí svoji práci prodat. Premiér by po svém boku potřeboval člověka, jakého našel v Tomáši Pojarovi na zahraniční a bezpečnostní otázky. S tím rozdílem, že poradce pro hospodářskou politiku a ještě lépe vicepremiér s touto agendou by musel být denně na obrazovce, v rozhlase, tisku. Pro určitou vizi je třeba občany získat, dostat je na svou stranu. Odborným ministrům se to nedaří a též proto se vláda v žebříčcích důvěryhodnosti propadá stále hlouběji, ať si to přizná či ne. Trojlístek Babiš, Havlíček, Schillerová je silný, může budit spoustu negativních emocí, avšak budí je. Zná je každý. Naopak ministři jakoby se propadaly do jámy. Pamětnice, pročež si je lidé ani nevybavují. Politika je podobná divadlu, i to stojí na vedlejších rolích či sboristech, ale oslavné titulky, ovace a vděk publika patří vždy sólistům, pochopitelně jen těm skvělým.