Do sněmovny dorazil návrh na zavedení korespondenční volby a očekává se velká bitva mezi koalicí a opozicí. Je to pozoruhodné, protože zvenku by se řeklo, že jediné, co je na korespondenční volbě v Česku problematické, je to, že už dávno není zavedena. Korespondenční volbu má v nějaké formě 22 zemí EU a všude funguje k obecné spokojenosti. Ano. A SPD se přesto jejím zavedení v Česku pokoušejí zabránit. Takže se pojďme podívat, co je k tomu vede. Oficiální důvody jsou přirozeně vznešené. Tvrdí se, že by při volbách na dálku nebylo možné zajistit, aby byly volby přímé a tajné. Tedy lidově řečeno, že když se nebude chodit fyzicky za plentu, může někdo voliče přinutit, aby hlasoval nikoli podle svého? To je sice pravda, ovšem stoprocentně jisté není nikdy nic. A když někdo chce někoho zmanipulovat, tak to může udělat i dnes. Třeba tak, že ho donutí, aby mu po volbě ukázal všechny volební lístky. Kromě toho v uvozovkách správného. Nesmyslnost argumentů proti volbě na dálku vynikne zejména, když si uvědomíme, že v současné době se na dálku odehrává skoro všechno. Platební styk, pracovní porady, mezilidská komunikace a zaplať bůh stále více i styk s úřady. Jistě, můžou kvůli tomu občas vzniknout nějaké problémy, ale opravdu se nezdá, že by kvůli distančnímu fungování cokoli zkolabovalo. Přínosy naopak daleko přesahují negativa. Proč by to tedy mělo být u voleb jinak? Podstatné je, že pokud bude zavedena korespondenční volba, zúčastní se rozhodování mnohem více lidí. Zvedne se demokratická participace. Nic o lidi bude mít zastoupení ve volených orgánech, což je velmi významná hodnota. Například v Německu, kde korespondenční volba funguje i vnitrostátně už od roku 1957, bývá právě díky ní volební účast minimálně o 10 procentních bodů vyšší než u nás. Pohybuje se tam kolem 76 %. Naposledy v Německu možnost volit na dálku využilo skoro 30 % voličů. A opravdu asi těžko někdo může mít pocit, že by německá demokracie nějak trpěla. Druhým argumentem ano a SPD proti korespondenční volbě je to, že volba představuje zásadní a zodpovědný akt, takže by volič měl vynaložit jisté úsilí, aby se ho mohl zúčastnit. Na tom něco je. Volby jsou svátkem demokracie a svátky by měly být slaven i jako muž skutečně může připadat, že tou správnou oslavou je pořádání procesí do svatyně, pardon volební místnosti, kde slavící rituálně předloží klid pardon občanský průkaz, aby za dohledu sboru velekněží a do volební komise vhodil lístek do připraveného relikviáře, pardon do volební urny. Nic proti takovému rituálnímu pojetí voleb, ale skutečně jsou jeho v uvozovkách výhody tak velké, aby čeští občané žijící v zahraničí museli létat mnohdy stovky km a ztrácet celé dny, aby se mohli rituálu zúčastnit. Asi ne. Volby přece nejsou svatá pouť. Volby jsou prostředkem, jak dát co největšímu množství lidí možnost rozhodovat. Takže nejlepší oslavou demokracie není procesí k urně, ale to, že jsou volby co nejpřístupnější. No a k tomu slouží v dnešním světě právě korespondenční volba, což by snad mohli pochopit i u Babišův a Okamurův. Takže se dostáváme ke skutečnému důvodu, proč ano a SPD korespondenční volbu nechtějí. Když se podíváme na výsledky posledních voleb do PS, uvidíme, že mezi Čechy hlasujícími v zahraničí dostali nynější vládní strany 86 % hlasů. V druhém kole voleb prezidentských pak porazil Petr Pavel André Babiše poměrem 95 ku pěti. Populistou mohl být tento výprask vcelku ukradený, protože v obou případech se dostavilo k volbám na zastupitelských úřadech je nějakých 20000 krajanů. Jenže ve světě je lidí s českými pasy minimálně desetkrát tolik. A to je už relevantní síla, které se mohou populisté bát. Celý konflikt kolem korespondenční volby tedy není konfliktem principu, ale konfliktem mezi stranickými zájmy populistů a snahu umožnit co největšímu počtu Čechů výkon volebního práva. No a asi jasné, co by mělo ve vyspělé demokracii 21. století nakonec zvítězit.