Výjimečnost Karla Schwarzenberga na české politické krajině byla v tom, že nemusel sobě ani ostatním nic dokazovat. Narodil se jako princ a od roku 1965 byl 12. knížetem těch Schwarzenbergů. Toto společenské postavení ho činilo neobyčejně svobodný. Necítil se jako bohatý člověk, kterému patří obrovské majetky v Německu, Rakousku, jak ČR, ale pouze jako správce rodinného majetku, který má za úkol ho předat v co nejlepším stavu další generaci a i politiků proto vnímá pouze jako službu, ať byl ministrem, poslancem či senátorem. Stejně jako jeho otec, který byl historik a heraldik. Byl to také on, který byl autorem prohlášení historické šlechty ze září 1949 adresované prezidentu Háchovi. Kde stálo jádro tohoto stavu? Vždy patřilo k českému národu.

Netoliko kulturně, nýbrž i krví a jazykem. Karel Schwarzenberg, který většinu života prožil na rodinných zámcích, vyrostl. V dějinách znal své předky od roku 1972. Původně byly bezvýznamnými Zeman i ve Francku a jmenovali se ze zájmu. Za prvního významnějšího předka považoval Erdingera ze Schwarzenbergů. Ten se narodil roku 1362 a koupí zámku Schwarzenberg povznesl rodinu do stavu panského, a jichž on se poprvé objevil v Čechách ve službách krále Zikmunda. Jeho syn se sice z Čech vrátil do Francouzka, ale vzal si českou ženu, rozenou z Kolovrat. V Čechách se usadili trvalé až v 50. letech 17. století a byl to Jan Adolf, který povznesl rodinu do stavu knížecího. A později, jak mi řekl, víceméně náhodou zdědili ještě vévodství krumlovské, neboť vdova Thunbergová, která vládla na Krumlově, byla rozená Schwarzenbergova. Její dědic byl synovec Adam František a ten postavil palác a starou oboru na Hluboké. Dominium tohoto rodu bylo v Čechách největší, ostatní vlastnili sotva polovinu. Ale protože jich prvních Schwarzenberg, Jan Adolf nabádal své potomky, aby se učili česky, vyrostl i Karel Schwarzenberg. Byl Ing. vlídně a později si k češtině a němčině přidali angličtinu. A jak jsem již nedávno připomenul, protože pro šlechtu je nejdůležitější zrovna tak jako pro sedláka půda, jeho vlastenectví má kořeny na Orlíku, kde trávil dětství. S Karlem Schwarzenbergem jsme se znali od počátku roku 1989, kdy jsme spolu vedli rozhovor pro naši knihu Knížecí život, která měla čtyři vydání. Později jsme ještě vydali Knížecí rozhovory a souborné vydání s názvem Knížecí kniha. Zvláště v posledních letech jsme se vídali častěji. Když už nemohl chodit, vozil jsem za ním návštěvy a dokonce mi přišel i za tohoto stavu pogratulovat k mým 80. narozeninám. Často zdůrazňoval cituji odbourat závislost člověka na státu, to je v Čechách, na Moravě a ve Slezsku nejdůležitější úkol a předpoklad zdravě fungující společnosti. Je třeba dát možnost člověku, aby se samostatně vyvíjel. Tento citát jsem vybral z našich rozhovorů hlavně proto, že je velice aktuální. Ti, kdo občanům slibují, že za ně vyřeší všechny problémy, jsou jejich největšími nepřáteli a nabízejí lidem jen přijatelnou formu novodobého nevolnictví. Dobře fungující demokratická společnost byla a je vždy postavena na co nejsilnější vrstvě lidí, kteří dokáží se postarat sami o sobě, o svou rodinu, o své spolupracovníky a zaměstnance. Karel Schwarzenberg zemřel v sobotu 11. listopadu ve věku 85 let.